Byl zklamaný. Pochopitelně. Český hokejový výběr do dvaceti let byl označován jako jeden z nejsilnějších v posledních letech. A řada odborníků ho pasovala na to, že bude hrát o některou z medailí.
Jáchym KondelíkDevatenáctiletý útočník se narodil v německém Hannoveru, ale od dorosteneckého věku hrál v Českých Budějovicích. V sezoně 2015/16 uhrál ve 44 zápasech základní části 69 bodů a od dalšího ročníku hrál dvě sezony v americké juniorské soutěži USHL za Muskegon Lumberjack ve státě Michigan. Od letoška nastupuje v americké univerzitní lize za University of Connecticut. |
To se nepovedlo. Ve čtvrtek v noci svěřenci Václava Varaďi prohráli ve čtvrtfinále s USA a s kanadským Vancouverem se loučí. „Je to pro nás obrovské zklamání, hrozně nás to mrzí. Těžko se mi turnaj hodnotí. Když jsme neudělali úspěch my, doufám, že se to povede nějakému ročníku po nás,“ říká jedna z opor týmu Jáchym Kondelík, 19letý českobudějovický odchovanec.
Nicméně, i když se Česku reprezentační turnaj nepovedl, mladý hráč zažívá dobrou sezonu. V zámoří hraje už třetí sezonu a v letošním ročníku se posunul zase o stupeň výš. Nastupuje v univerzitní lize, kde pravidelně boduje, a v týmu na něho spoléhají.
I když se vám šampionát nepovedl podle představ, byla účast na něm jedním z předsezonních cílů?
Rozhodně. Doufal jsem, že to vyjde už loni, kdy jsem byl blízko, ale nakonec mi nominace utekla. Jsem rád, že letos už to vyšlo.
Co říkáte na mistrovství světa dvacetiletých v Kanadě? Je to zatím největší turnaj, kterého se účastníte?
To rozhodně je, na ničem významnějším jsem nikdy nehrál. Byla tu spousta skvělých hráčů, tak nějak jsem čekal, že se bude hrát extrémně rychle. Snažil jsem se tomu adaptovat, co nejvíce to šlo. Hlavně z hlediska bruslení.
Návštěvy ve Vancouveru byly opravdu ohromující, na zápasy domácího týmu bylo vyprodáno, ale třeba i na zápas Dánů se Švýcary přišlo více než deset tisíc diváků. Jak se hraje před takovou atmosférou?
Tady to milují tak, že moc neřeší, kdo hraje. Pochopitelně je pro ně priorita Kanada, ale zajímají je i ostatní duely. Něco takového nikde jinde na světě nezažijete. Je krásné si to zkusit.
Před sezonou jste z americké USHL přešel hrát univerzitní hokej do týmu Connectitut. Co vás vedlo ke změně angažmá?
Především je to o dost kvalitnější soutěž. Hraje se rychlejší hokej a mám možnost nastupovat proti starším hráčům. To beru možná jako největší plus. V USHL mohou hrát hráči pouze do dvaceti let, na univerzitě je hranice dvacet šest let. Hrají proti mně hráči, kteří jsou již připraveni naskočit rovnou do NHL. Cítím, že mě soutěž posouvá dál.
Jaké další herní rozdíly pozorujete?
Hraje se rychleji, všichni jsou silní. Nahrávky létají mnohem rychleji, všichni lépe střílí. Velkou změnu pozoruji i na brankářích. Jsou opravdu kvalitní a zároveň všichni velcí. Vyplní hrozně prostoru a je těžké dávat góly.
Na jaké úrovni jsou podmínky na univerzitách?
Myslím si, že to je srovnatelné s NHL. Máme dvě kabiny – zápasovou a tréninkovou, přičemž obě jsou krásné. Skvěle se o nás starají. Máme všechno, na co si vzpomeneme. Nemohu si stěžovat vůbec na nic.
Zvládáte k hokeji studovat i místní školu?
Není lehké zvládat obojí, ale když se tomu člověk věnuje, tak se to dá zvládnout. Nejtěžší jsou předměty, ve kterých neznám slova, která používají. Například, když se řeší jejich politika. Musím se tedy učit pouze slovíčka, abych jim rozuměl. To je na škole nejhorší ze všeho.
Příští ročník dvacítek se bude konat v Ostravě a Třinci. Nemrzelo vás, že to nevyšlo o rok dříve?
To neřeším, jsem rád, že tu teď mohu být. Klukům, co budou hrát příští rok před českými fanoušky, to přeju. Bude to krásný zážitek. Chtěl jsem se letos do nominace dostat za každou cenu a nijak jsem neřešil, kde se šampionát bude konat. Naopak bych pokládal za velké štěstí, že se turnaj pořádá v Kanadě. Je to tady úžasný zážitek, skvělé něco takového zažít. To se někomu nepoštěstí za celou kariéru.
