Český hokejista po vyhecovaném derby proti Islanders naposled vystoupil z uličky vedoucí k šatnám, vybruslil na ledě malé kolečko, zvedl hokejku na pozdrav aplaudujícím divákům a snad na půl vteřiny se usmál.
Ten okamžik ho definitivně pasoval na krále večera a potvrdil, že se mu vrátila radost ze hry. Ve čtvrtek dal výstavní gól, připsal si asistenci a dotlačil Rangers k vítězství 4:2.
„Jágr hrál nejlepší zápas v sezoně. Dominoval při každém pobytu na ledě, nad všemi ostatními čněl aspoň o třídu. Zase měl v očích to svoje odhodlání,“ prohlásil bývalý obránce Joe Micheletti, který pro newyorskou stanici MSG komentuje utkání Rangers.
Podobné poklony se po ostře sledovaném souboji na Manhattanu rojily až do noci. „Jágr? Jednoznačně nejlepší hráč utkání,“ chválil svého kapitána centr Scott Gomez.
I fanoušek v červeném dresu české reprezentace s osmašedesátkou na zádech se v závěru napínavé bitvy mohl naparovat a vlnit před kameramanem, jenž v hledišti snímal záběry pro obří obrazovky visící pod stropem arény.
Přitom ještě před týdnem se pětatřicetiletý útočník zdál pomalu na odpis. Pět partií bez bodu, bez jiskry. Puk ho míjel, postrádal spoluhráče, který by k němu pasoval. „Lítal jsem po ledě nahoru a dolů, připadal jsem si jako ve výtahu,“ lamentoval.
Jeho radikální proměnu způsobil jeden menší nenápadný chlapík. Martin Straka. Hbitý dříč před pár dny naskočil do sestavy po zranění ruky a konečně vysvobodil Jágra ze splínu. „Jaromír se na něj hodně těšil, hned byl vidět rozdíl v energii, která z něj dnes sálala,“ řekl kouč Tom Renney.
Útok Jágr, Dubinsky, Straka jedním gólem načal a druhým dokonal porážku Islanders. K tomu si vytvořil aspoň pět dalších jasných šancí. „Jsme to ale spalovači, co?“ pronesl pak Jágr v kabině.
I tam na něm byla znát změna. Vzkřísil svůj smysl pro humor. Když ze sebe s námahou strhával výstroj, nahrnul se k němu dav reportérů. „Vy jste mi přišli pomoct?“ vítal je. A když se ho ptali, proč Rangers začali využívat přesilovky, odvětil se smíchem: „Protože mě z nich vykopli!“
Abyste rozuměli, Drury i Gomez skórovali v početní výhodě, když Jágr zrovna seděl na střídačce. Načež do mikrofonů dokola vysvětloval, v čem je kouzlo jeho souznění se Strakou: „Aby člověk něco mohl vymyslet, musí mít puk na hokejce,“ řekl MF DNES.
„Stráča ho podrží, když ho nemá komu přihrát, dá ho dozadu, nezbavuje se ho. Pro soupeře sám o sobě znamená nebezpečí, takže si ho taky musejí hlídat.“ A Straka? Ten zmizel v zákulisí, ještě než směli novináři vkročit do šatny. „Nemusím se nikde vystavovat,“ říká. S opuchlou rukou stále nemůže pořádně vystřelit, po zranění s mužstvem pouze dvakrát trénoval a nastoupil do tří zápasů. I tak však dokázal probudit Jágra, což by teď v Rangers nikdo jiný nesvedl.
Jágr si pro „comeback“ nemohl vybrat lepší příležitost. Newyorská derby přitahují pozornost. První tři v této sezoně Rangers prohráli, což jejich příznivci nesli těžce. Rivalita mezi bohatými Rangers z pyšného Manhattanu a skromnějšími Islanders z „venkovského“ Long Islandu přesahuje řevnivost mezi fotbalovou Spartou a Slavií.
Zatímco při běžných utkáních NHL tribuny hučí, teď na nich hřmělo. Část diváků obvykle i při hře korzuje po hale, kdežto v noci na pátek snad každý z 18 tisíc lidí seděl na místě a upřeně sledoval strhující drama.
Jágr domácí většinu v publiku rozjásal v 10. minutě. Klasika: zasekávačka z pravého křídla do středu, rána švihem, při níž se hokejka prohne jako luk... Puk proletěl nad ramenem gólmana DiPietra, břinkl o horní tyč. Gól.
Jágr chvílemi připomínal utržený vagon. Po faulu na něj zvýšil v přesilovce Gomez na 3:1. Ve třetí třetině si sám vybojoval kotouč, vykličkoval s ním od levého mantinelu mezi třemi protivníky až před branku, podobně jako při své nejslavnější akci proti Chicagu v roce 1992. Jenže tentokrát bekhendem vystřelil těsně vedle.
A v 57. minutě za stavu 3:2 blesková kombinace Jágr–Straka–Dubinsky rozpárala obranu Islanders. Jedenadvacetiletý Američan Dubinsky, jenž pochází z Aljašky, doklepl po Strakově pasu do odkryté branky. Kdepak, s Jágrem ještě není amen.
