"Pravda, je to poslední cesta s výstrojí. Ale jinak počítám s tím, že se tam vrátím. Ale je to jiné, zvláštní se po sedmnácti sezonách vrátit a vědět, že na tu příští už tam nepojedu," říkal brzy ráno skupině novinářů.
Usmíval se, ale občas mu přes tvář přelétl závan nostalgie, to když přemítal nad lety v NHL, nad tím, jak se učil v Pittsburghu, nad nepovedenou štací ve Washingtonu.
"Ale nostalgie nebyla tak hrozná, i když možná to na mě ještě přijde. Ale spíš se dívám dopředu. A nejtěžší bude to, že musím do čtrnácti dnů nastoupit do kempu. Nikdy jsem nebyl zvyklý tak brzo trénovat. I to hrálo velkou roli v rozhodování.“
V Omsku se musí hlásit už 25. července, o odklad nežádal. "Nebylo by vhodné přijet hned první den pozdě," řekl. I kvůli tomu, že do konce června směl jednat oficiálně jen s New York Rangers a pak chvíli přebíral i další nabídky, nemohl ovlivnit složení týmu Omsku, v němž má strávit nejméně příští dva roky.
"Bylo to těžké pro mě, ale určitě i pro ně, protože nevěděli, zda přijdu a nemohli čekat. Pokud bych s nimi podepsal smlouvu hned po sezoně, mohl bych do toho mluvit daleko víc, bylo by to rozumější a možná bych si vybral hráče, se kterými mi to sedí. Ale nechci říct, že jsou tam špatní hráči. To určitě ne.“
V poslední době nemluvil ani s manažerem Bardinem, ani koučem Gersonským. "Můj agent tam teď odjel, aby vyřídil určité věci. Jestli budu hrát v českém útoku? Na to je ještě spoustu času, sezona začíná druhého září," míní Jágr.
V New Yorku už zabalil veškeré věci, kus si vezl s sebou včera. "Ale nebylo to tak hrozné. Některé věci jsem odvezl už při první cestě.“
A řadu jich rozdal, přesně jak plánoval. "Kdybych měl přivést všechno, balím ještě teď. Je tam spousta Čechů a známých a lidí, co pro nás pracují, dělají v klubu černou práci a nikdo si jich nevšimne. Bez nich by to měl hokejista daleko těžší," uvedl Jágr.
Ani do domu v Pittsburghu, který si nechává a jenž obývá Petr Sýkora, nic neposlal. "Tam jsou Sejčkovy věci," usmíval se.
Až příště poletí za moře, bude to nejspíš jen na výlet. "Nikdy neříkej nikdy, ale šance, že bych si ještě zahrál v NHL, je hodně minimální. Spíš bych viděl, že po dvou letech skončím tady na Kladně. Toje daleko pravděpodobnější než že budu potom v NHL.“
