Kdysi jste tvrdil, že budete nejsilnější v 38 letech jako váš otec. Je to tak?
(žertovně) Ještě mám čas.
Narozeniny budete mít za dva měsíce, jako obvykle na olympiádě.
No jo, zásadní zlom! (smích)
Ve čtvrtek jste po výhře nad Finy tvrdil, že síla vám i v tomhle věku zůstala. Vážně ji neztrácíte?
Určitě ne. Nejdřív sportovci odchází rychlost. Aspoň to říkají doktoři. Hráči, kteří mají hru založenou na rychlosti, končí dřív. Ale největší umění je přizpůsobit se. Kdo to nedokáže, končí.
Jágrovy olympiádyNagano 1998 (zlato) Salt Lake City 2002 (čtvrtfinále) Turín 2006 (bronz) |
Býval jste nejlepší na světě. Když teď vidíte Ovečkina, Crosbyho, Malkina, štve vás, že jsou rychlejší a úspěšnější než vy?
To je přece normální, že jsou lepší. Jiní hráči vmých letech už nehrajou. To by bylo něco špatně, kdyby mě mladší kluci nepředběhli.
Těšíte se na utkání s nimi na olympiádě, na užším hřišti, které vám víc vyhovuje?
Pro mě by nebyl problém ani turnaj na širším hřišti. Jinak bych trénoval, připravil bych se...
Na zámořských kluzištích se přece jen rychleji dostanete k zakončení. Na ruských "letištích" jedna klička nic neznamená.
V Evropě je potřeba větší trpělivost, všech pět hráčů musí spolupracovat. Musí jim to všem myslet stejně. V NHL se člověk sám prosadí snáz. Není tolik potřeba souhra. Proti Švédům jsme tady v Moskvě dvě třetiny hráli blbě – jeden měl puk a čtyři koukali. Na velkém hřišti se musí zapojit celá pětka, hrát blízko sebe, vyhovět si. Proto jsme prohrávali 0:3. Pak jsme změnili hru a vyrovnali.
Když se vás někdo ptá, jestli se těšíte na olympiádu či mistrovství světa, vždycky mluvíte o odpovědnosti. Proč zase chcete hrát ve Vancouveru? Vždyť medailí máte už tolik.
To se nepopisuje snadno. Samozřejmě nejjednodušší by bylo říct: "Už nikam nejedu. Nechci." A měl bych pokoj. Trochu se to dá přirovnat k válce a mobilizaci. Když vím, že můžu pomoct, tak se přece nebudu někde schovávat. To bych byl srab. Nebojuju za sebe, ale za stát.
Kouč Růžička vás chválí za tenhle vzorný přístup k reprezentaci. Znamená pro vás "nároďák" tolik?
Když mi trenér řekne, že mě chce a potřebuje, tak ho přece nepošlu do háje. To nejde.
V olympijské přestávce může hokejista, který není v reprezentaci, vyrazit na dovolenou. Odpočinout si. Nenapadlo vás někdy, že už nemáte zapotřebí trmácet se přes půl světa a riskovat pověst?
To už bych nemusel žít. Zapotřebí bych nemusel mít nic. Ale nač bych pak vzpomínal?
Máte taky osobní motivaci? Ukázat soupeřům i známým v Kanadě, že ještě nejste odepsaný?
To by sice bylo fajn, ale osobní úspěch si lidi pamatujou tak měsíc po turnaji: třeba pět gólů Bureho v semifinále v Naganu. Na úspěch mužstva se nezapomene čtyřicet let. Každý ví, že v Naganu vyhráli Češi.
Růžička tvrdí, že na vás reprezentace musí stát. Těší vás to, že máte i v necelých osmatřiceti hlavní roli?
Pro mě by bylo daleko jednodušší hrát ve třetí lajně. Mohl bych hrát uvolněně. Ale když budu v týmu a nepotáhnu ho, ovlivní to i ostatní hráče. Když to Mariovi Lemieuxovi v Pittsburghu nešlo, ostatní šli taky dolů. Asimě kluci respektujou, očekávají ode mě, že rozhodnu zápas. I když se zrovna necítím dobře.
Tak jako na letošním mistrovství světa ve čtvrtfinále proti Švédsku?
Třeba. Nebylo mi dobře, ale nikomu jsem to neříkal. Čím jsem starší, tím víc mám špatných dnů. Během sezony mám pořád období, kdy se můžu srovnávat se špičkou. Ale je kratší než dřív. Vzpomínáte, jak se Jimmy Connors dostal na svém posledním US Open do semifinále?
Ano, to mu bylo devětatřicet.
Tenkrát se v New Yorku vzepjal, porážel nejlepší hráče světa. Ale na dalším turnaji už na to neměl.
A vy máte načasovanou tuhle perfektní formu na únor?
(chvíli se směje) Uvidíme. Podle mě je to všechno v tréninku. Když se člověk přinutí, jde to. Musí tomu obětovat všechno.
Dřel jste kvůli hrám víc než jindy?
Těžko se to srovnává. Ale asi jo. Taky mě trenér v Omsku začal stavět do dvou útoků. I když jsem toho měl dost, šel jsem na led. Musel jsem se překonávat. V tréninku si vydechnu. V zápase si to nemůžu dovolit. Díky tomu jsem se dostal do pohody, byla to pohádka. Věděl jsem, že dám gól, když budu chtít.
Jenže pak jste se v KHL zranil. Myslíte, že jste na olympiádu připravený?
Myslím, že na to užší hřiště jo. I když hvězdy z NHL by se na širším kluzišti trápily o dost víc než já. Mnohem víc se tam musí bruslit. Třeba Jirka Šlégr před turnajem v Naganu na nějakou dobu vypadl ze sestavy Pittsburghu. A tak si sám trénoval na olympiádu, po tréninku zůstával na ledě a jezdil pořád dokola. Pak byl taky v Naganu suverénně nejlepší obránce.
Bude to ve Vancouveru vaše poslední olympiáda?
(žertovně) Počkám si na další.
Vážně?
Věřím, že by to šlo. I když já do toho už asi nepůjdu.
Může pro vás olympiáda být cestou...
... zase zpátky do NHL? Možná jo! Ale kdybych chtěl jít do NHL, můžu jít hned, co se týče výkonnosti. Na to si věřím. Úroveň NHL je v něčem horší než KHL. V NHL si klub nemůže dovolit to, co dřív – zaplatí pár hvězd a pak už tým doplní mladýma klukama. Oni lítají po ledě, ale ve třetí a čtvrté lajně jsou v Rusku kvalitnější hráči.
Láká vás NHL?
(rozmýšlí se) Nevím. Teď vám asi neodpovím. Ale prosadit se v KHL je často těžší než v NHL.
Ono je to vidět i na vaší produktivitě. V sezoně nemáte ani bod na zápas.
Jasně. V Rusku vám málokdy zapíšou druhou asistenci. A hlavně: v NHL vás chytrý trenér postaví na slabší lajnu soupeře, takže vám dá velkou šanci na gól. To se v Rusku nepěstuje. Točí se čtyři pětky, naše první lajna hraje skoro pořád na první lajnu soupeře.
A nechybí vám tohle taktizování, ze kterého jste v NHL měl užitek?
Chtěl jsem hrát v KHL, a tak jsem se musel přizpůsobit. Oni se přece nebudou měnit kvůli jednomu hráči. A nikdo nemůže říct, že styl Rusů je horší, když vyhráli poslední dvě mistrovství světa. Teď jsou nejlepší.
V NHL o vás má delší dobu zájem Edmonton, kde koučuje váš známý Tom Renney. Platí, že kdybyste šel do NHL, tak do Edmontonu?
Důvodů bylo víc. Měli o mě zájem, ještě než jsem z NHL odešel do Ruska. Nabízeli spoustu peněz. Jenže já předtím dal slovo Avangardu. A nechtěl jsem ho porušit. Taky chtěli, abych hrál s Alešem Hemským.
Nestýská se vám někdy po Kanadě, po Americe? Po životním stylu, po pohodlí?
Jasně, spousta věcí je v Americe jednodušší. Ale můj život na nich nevisel. Takže to klidně oželím. Co potřebuju, mám v Omsku.
Kdy a podle čeho se rozhodnete?
Nevím. Odehraju olympiádu, play-off, dohraju sezonu a uvidíme. Sám nevím, jak to dopadne.
Platí ještě, že byste rád ukončil kariéru doma v Kladně?
Určitě. Je jenom otázka kdy. A až se vrátím, nehodlám bojovat o udržení. Chci vyhrát titul.
