A tak uslyší popíchnutí: „Stejně nehraješ!“ Hlaváč v posledních dnech znovu vypadl ze sestavy Rangers. Bez vysvětlení. V NHL ho náhradníci obvykle nedostávají.
„Ani slovo. Klasika,“ ušklíbne se Hlaváč a vyráží zpátky na kluziště za Jágrem, který do Rangers přestoupil minulý týden.
Dalších patnáct minut pilují rány z voleje. Hlaváč mezi kruhy pro vhazování nahrne asi dvacet puků, jeden po druhém vytahuje a posílá je Jágrovi. Ten pálí na prázdnou branku. Střelbu po nápřahu dlouho nepoužíval, góly dával takřka výhradně švihem. Už pár let se však snaží zdokonalit golfový úder, čili „golfák“.
Krajané zůstávají mezi mantinely skoro sami. Kolem se s holí potlouká jen asi sedmiletý baculatý syn ruského obránce Borise Mironova. Bruslení neovládá, občas předvede pád jako z grotesky.
Na střídačce se objeví už v civilu oblečený forvard Martin Ručinský. „Bubáku, co děláš odpoledne? Co ten golf?“ křičí na Hlaváče.
„Kdyžtak zavolej, jo?“ Když si Hlaváč s Jágrem role vystřídají, kotouč častěji sviští přesně k tyčkám. Hlaváč ovládá pohotové zakončení lépe.
Půjčuje si Jágrovu hokejku a hodnotí ji: „To je ale poleno!“ Vzápětí suverénně smýkne pukem pod břevno. V probíhající sezoně však skóroval jen čtyřikrát.
Kouč Glen Sather ho příliš nestaví. „Mě tady platí jenom jako osobního trenéra Jardy Jágra,“ šprýmuje hořce Hlaváč, když nadobro kráčí do kabiny. „Tak, Džegr, dáš si ještě ňáký kolečka, jo?“ úkoluje po cestě z legrace Jágra.
Ten po chvíli sesbírá své hokejky a jako poslední opouští novotou zářící arénu v Tarrytownu. Trénink byl dobrovolný, vůbec nemusel jít na led. A přece se na něj ještě vrací.
Testuje různé páry bruslí. Stihne i televizní interview. Ostatní hráči Rangers už jsou notnou dobu z práce doma.
