Dům, který si pronajal v zátoce, už sice majitelé vyklidili, ale nechtěl se do něj stěhovat den před zápasem.
A tak ráno s trenérem Mariánem Jelínkem ujde pár kroků do přízemní hotelové haly na snídani.V jídelně nenajde svůj oblíbený salám, nemá rád nabízená míchaná vajíčka se slaninou. Proto spolyká dva sladké rohlíky, lokne si kafe a po očku sleduje nekonečné zprávy na CNN.
V neděli ráno ještě vidí, že se ofenziva americké armády proti Talibanu stále nerozvinula. Ač soustředěný na svou hokejovou misi, přes den pořád vyzvídá: "Co se děje ve světě?" Před devátou mávne na maminku Annu, jež přespala ve vedlejším apartmá, a vyjede na trénink. Paní Jágrová zatím v kuchyňce uvaří oběd, suroviny si přivezla ve velké papírové krabici. Upekla i bábovku.
Stříbrný mercedes 500 řídí Jelínek. Jágr v poslední době šoférování odmítá, radši si hoví na místě spolujezdce a pročítá deník Washington Post. Od situace v Afghánistánu přeskočí ke sportu. Na titulní stránce najde dva články se slovem "Jagr" v titulku, proletí hlavní baseballovou story, o epochálním rekordu Barryho Bondse v počtu homerunů za sezonu. Ten zápas v pátek sledoval asi do půlnoci.
Dobrá a zlá znamení K tréninkovému komplexu v Piney Orchard to dvěma mužům v mercedesu trvá tak dvacet minut. Nízká budova nevyhlíží nijak majestátně. Vždyť už se pro Capitals brzy začne stavět o mnoho modernější.
V kabině se Jágr trochu rozhýbe, vytáhne nové brusle. Vlastní jich víc než marnivá žena lodiček. V Pittsburghu si schovával snad dvacet párů, až si z něho kvůli tomu utahovali. Za pár týdnů v Capitals už vyzkoušel čtyři.
Přihrádku má vedle kamaráda Petera Bondry. Slovenský střelec zvaný "Bonzai" se o něj stará jako o bratra. Za jedenáct let v mužstvu Capitals zná tahle dobrá duše v okolí Washingtonu kdekoho. Díky známým zařídí a sežene cokoliv. Od motorového člunu po stylová kola k mercedesu.
Zatímco se Jágr obléká do černého dresu se slavnou parlamentní budovou Capitol ve znaku, Jelínek se usadí na tribunce. Pokyne spanilé černovlásce s tváří modelky. To je přítelkyně mohutného litevského útočníka Dainiuse Zubruse. Přišla si vyfotit svého milého, který by měl večer nastoupit ve formaci s Jágrem.
Ten se ze šatny vybatolí až poslední. Jak vkročí na led, hned se liší. Třeba stylem pohybu. Hluboko "posazený" do bruslí, klouže s vystrčenou zadní částí těla, až malinko připomíná kačera.
Jedině on si nevzal vestu. Přilbu mít musí, a tak si nasadil starobylou "skořápku", podobnou nosil Wayne Gretzky. Ani si nezapnul řemínek, který mu volně plandá na hrudi. Za okamžik se spouští naplánovaný program. Jelínek svého klienta zná dokonale, zkoumá každý pohyb.
"První střela šla pod víko, to vypadá dobře," poznamená. "Hokejka bude v pořádku. Příští ránu namíří k tyčce. Na rozbruslení Jarda hodně dá. Pozná, jak mu sedí hokejka i brusle." Po devatenácti minutách Jágr mizí do šatny. "Buď je všechno v pořádku, nebo je úplně zle a za chvíli se vrátí," odečítá Jelínek.
"Ale odnáší si obě hokejky, takže to snad bude O. K." Napětí se neschová Jenže do idyly je daleko. Jágrovo srdce svírá tréma. Bosýma nohama stojí na studených dlaždičkách v místnůstce bez oken, v dílně na úpravu holí. Rašplí a bruskou úzkostlivě ukrajuje piliny.
" Poznám každý milimetr," přesvědčuje. "Pošlou třeba kratší násadu a puk mi utíká pod čepelí." Nevypadá právě blaženě. Už se o něj pokouší tréma. "Hlavně ne debakl," modlí se. New Jersey Devils nejsou pro začátek právě přívětivý soupeř.
Na jaře hráli finále Stanley Cupu. Přesně před rokem zvítězili v Pittsburghu 9:0 a Jágr si pořád vybavuje ten trapas. Devils postaví výborného brankáře Martina Brodeura, řízného beka Scotta Stevense a podobně razantního centra Bobbyho Holíka. Tihle hráči dovedou křídlo s číslem 68 mezi mantinely utrápit.
Ovšem smysl pro humor Jágra neopouští. Když na chodbě zaslechne Bondru vyprávět novinářům, že se svými dětmi doma mluví slovensky, vrazí do dveří a zahaleká: "Vy jste tam na Slovensku nějak museli změnit řeč, ne? Nezdá se mi, že How are you doing je slovenština!"
Opodál sídlí šestačtyřicetiletý kouč Ron Wilson. Jágr ho chválí, zamlouvají se mu jeho metody, uvolněně s ním šprýmuje. Světlovlasý chlap, bývalý průměrný hráč NHL, působil i ve Švýcarsku. Coby trenér vedl americkou reprezentaci na Světovém poháru 1996 a olympiádě 1998.
V kanceláři právě brouzdá po internetu, tváří se nedůvěřivě, zdá se být věčně ve střehu. Možná se o něj také pokouší nervozita. Při otázkách na první zkušenosti s Jágrem a na jeho lehce problémovou pověst reaguje ostře: "Nehledejte něco mezi mnou a Jaromírem! Je to skvělý hráč, dobře se s ním pracuje, náš tým učiní mnohem silnějším. Nic nevím o jeho sporech s jinými kouči. Zeptejte se jich."
Jordan a Jágr táhnou Venku se vyčasilo, obloha se barví do modra. Jágr s Jelínkem se před polednem vracejí do hotelu na oběd. Překvapí paní Jágrovou, jež tak tak stačila dovařit. Čekala je později.
Synovo předzápasové jídlo je však připraveno. Špagety s kuřecím masem a omáčkou. Těžko něco změní tenhle Jágrův zvyk. Ani spaní před zápasem si nikdy neodepře. Zabral rychle, oddychoval spokojeně. Asi na tři hodiny. Ranní vstávání v 7:45 je na něj skutečně příliš brzy, někde si to musí vynahradit.
Před halou MCI Center se zatím hromadí fanoušci. V prodejně suvenýrů by se vám sotva podařilo rozpažit. Média varují obyvatele Washingtonu, že v souvislosti s napjatou situací v Afghánistánu hrozí další útoky teroristů. Budova napěchovaná dvaceti tisíci lidmi není špatný cíl, ačkoliv nemá nic společného s politikou.
"Snad nebude stadion poloprázdný," obává se Jágrův parťák Marián Jelínek. Ale Washingtonu už otrnulo. Strach, zdá se, vyprchal. Majestátní město ctihodných diplomatů a chladných státních úředníků nikdy sport nevzrušoval, nezajímal televizi ani jiná média. Z toho důvodu dokonce baseballová liga MLB neschválila Washingtonu vznik místního klubu.
Příchod Jágra a návrat famózního basketbalisty Jordana z penze radikálně mění poměry. Hlavně v hokeji. Poprvé v dějinách budou všechny zápasy Capitals k vidění v přímých přenosech.
Jágrův washingtonský dres s číslem 68 je druhý na žebříčku nejprodávanějších v NHL, hned za pittsburskou šestašedesátkou Maria Lemieuxe. Za pár let vyletěl předprodej permanentek na Capitals z 2900 na necelých 12 000. Internetový magnát Ted Leonsis si libuje. Nevysoký mužíček s poctivým břichem, černou bradkou a tmavýma očima velkolepě investoval do sportu a jeho byznys se nadějně rozjíždí.
Občas se chová jako šílený příznivec hokejového mužstva. Na jaře při play off například rozzlobil fanoušky soupeře z Pittsburghu, když jim na oficiální internetové stránce Capitals záludnou fintou znemožnil kupovat lístky na utkání ve Washingtonu. Chtěl svým hráčům zajistit co nejpůsobivější domácí prostředí.
Bloudění a úleva Po třetí hodině odpolední se Jágr v hotelovém pokoji v Annapolisu znovu probouzí. Na stůl dostane kus bábovky a kafe. Při pomyšlení na zápas v něm vibrují vnitřnosti. Uvažuje, že si znovu nechá přebrousit brusle.
Sedne do auta a vyzvedává Bondru, do centra Washingtonu jedou spolu. Ještě se vrátí pro maminku a pro Jelínka. Za volantem sedí Bondra. V chodbách arény se Jágr ještě nevyzná.
Působí legračně, když se personálu vyptává, kudy se dostane do posilovny.Po rozcvičce následuje krátká porada, poslední rozbruslení. Pak se v tunelu čeká na slavnostní představení. Tribuny rozpumpovala hlasitá rocková hudba a burcující záběry na obřích obrazovkách. Osmnáct tisíc diváků zahrnuje novou hvězdu vřelým aplausem. Pak už se spouští očekávaná partie.
Capitals začínají ztuha, ovšem pomáhá tah kouče Wilsona, který k Jágrovi přiřazuje Oatese. Přibývají góly, potupené New Jersey padá do bezradnosti. Publikum vyvolává majitele Leonsise, který pyšně kyne. A pak že se láska těžko kupuje...
Když show končí, zní halou úderná skladba už zaniklé kapely Smashing Pumpkins. Jejím refrénem se táhnou slova "Today is the greatest day, I´ve ever had". A fanoušci Capitals si opravdu možná užili nejskvělejší hokejový den. I když teď, s Jágrem v sestavě, si budoucnost představují ještě krásnější.
Jejich hrdina s úlevou shodí výstroj, přijme gratulaci od Leonsise. Na holé tělo navlékne tepláky, klubovou větrovku zapne jen nedbale. U krku se mu houpe zlatý řetěz s křížem.
Na tiskovce stojí jako řečník za pultíkem, ochotně odpovídá na otázky. Potom dvacet minut cvičí, vysprchuje se, převlékne se do modré košile a tmavého obleku. Výtahem sjede do podzemní garáže, své blízké zve na večeři. Opět přenechává řízení trenérovi.
