V zářijovém duelu proti Kladnu si slovenský útočník připsal jeden gól a dvě asistence, k tomu přidal úspěšný samostatný nájezd. Hlavně to ho v anketě MF DNES a iDNES.cz vyneslo na post nejlepšího sportovce v kraji za uplynulý měsíc.
„Ani jsem nevěděl, že jsem nominovaný. Je to moc příjemné,“ děkoval fanouškům Peter Fabuš.
Jste i vy typem, který se rád zúčastňuje anket a posílá hlasy?
Moc ne. Jednou jsem psal do Vyvolených. Ale už je to dávno. Ani si nepamatuju, zda ten člověk postoupil nebo vypadl.
Ale zmiňovaný zápas proti Kladnu jste ještě určitě nezapomněl, že?
To ne. V téhle sezoně byl zatím můj nejlepší. Ale musím to zaklepat, aby přišly i další povedené.
Když jste s hokejem začínal, hned jste se postavil do útoku?
Táta byl útočník, takže nebylo nad čím přemýšlet. Navíc jsme bydleli pár metrů od zimáku, ze školy jsem chodil rovnou tam. Góly dávám rád odmalička, ale za nějakého výjimečného střelce se nepovažuji.
Vzpomenete si na nějaký povedený zápas v žákovské kategorii?
Občas se povedlo, že jsem dal čtyři, pět gólů za utkání. Vím to proto, že táta mi psal takovou kroniku. Pak jí po něm převzal děda, dodnes všechno sbírá. Ale konkrétně si vybavuju až poslední sezony. Moc rád tu, kdy jsme s Trenčínem získali slovenský titul. A já v play-off nastřílel v jedenácti zápasech osm gólů a ještě přidal nějaké asistence.
Máte jako střelec své oblíbené místo?
Takhle to nejde říct, i když docela často pálím brankářům nad lapačku. Ale v tom mžiku, kdy se dostanete do šance, moc nepřemýšlíte. Nejdůležitější je trefit branku. Pak máte velké procento pravděpodobnosti, že puk skončí v síti. Kolikrát míříte pod břevno, koutouč vám sklouzne po hokejce a jde to úplně jinam. A přesto je z toho gól.
V uplynulé sezoně jste kvůli mnoha zraněním nastoupil v pár zápasech i na postu centra. Bylo to nezvyklé?
Já už vystřídal všechny pozice. Jednou v Trenčíně, dokonce v play-off, jsem šel i do obrany. Trenér už neměl kam sáhnout, tak jsem to zkusil.
A jak to dopadlo?
No, své jsem si odbruslil.
Do branky byste také šel?
Tam jsem byl jen na Vánoce při sranda mači. Jinak ani náhodou.
Do Plzně jste přišel těsně před uplynulou sezonou. A fanoušci si vás hned oblíbili. Překvapilo vás to?
Já doufám, že mě berou za svého, cítím se tady jako doma. S manželkou jsme si našli hezké bydlení, máme tady svou pohodou. Z mé strany smlouvu určitě dodržím a doufám, že i klub bude spokojený.
Už se díváte i do budoucnosti? Co bude po skončení kariéry?
Nepřemýšlím nad tím, v kolika letech s hokejem skončím. To záleží především na zdraví. Ale vím jistě, že blízko hokejového stadionu bych chtěl zůstat i potom.
