Jak mluvit s hokejistou?

- Bohužel není každý jako zlínský trenér a mistr světa Antonín Stavjaňa. Za ním přijdete, zapnete diktafon a položíte otázku. On se na chvíli zamyslí a pronese přiměřeně dlouhou, inteligentní odpověď, která má hlavu a patu. Ta se potom jen přepíše na papír. Zdaleka nejhorší pořízení je v NHL. Místní hvězdy se chovají k médiím sice zdvořile, ale neřeknou nic zajímavého. Pořád dokola opakují "Bude to těžký zápas", "Musíme si věřit", "Hrajeme naplno" atakdále. Kdyby novináři psali jen to, co opravdu slyšeli, umřeli by všichni čtenáři nudou.

Jenže tady je háček - má novinář právo upravit, "překroutit" hokejistovu výpověď?
Někdo řekne - To nejde! Přece si nemůžete vymýšlet! Jednou jsem to zkusil. Na šampionátu ve Stockholmu v roce 1995 jsem jenom přepsal rozhovor s Pavlem Paterou, který je známý tím, že odpovídá Ano, Ne, Nevím. Trenér Luděk Bukač se tehdy příšerně rozčílil, že prý novináři mladého hráče "vyslýchali". Ty krátké otázky a odpovědi tak vypadaly.
Dalším příkladem je legendární věta Jaromíra Jágra v Lidových novinách, kde rovněž otiskli jeho odpovědi bez úprav: "Já jsem chytrej, vole."
To samozřejmě nejde. Výpověď zpoceného, udýchaného a většinou rozčíleného člověka se musí trochu "uhladit". Vyhodí se sprostá slova, vymění slovosled, slangové výrazy se přeloží do srozumitelné řeči. Jenže se to nesmí přehánět. Aby hokejista nemluvil jako kniha nebo učebnice z Fakulty tělesné výchovy a sportu.
Nejhorší je, když hokejistova odpověď po úpravě změní smysl. To je potom rodeo! Takový omyl končí bojkotem buď všech novinářů, případně jednoho deníku anebo konkrétní osoby.
Mně připadá nejlepší přístup Ivana Hlinky. Ten vždycky říká: "Pánové, napiště si to sami, vždyť to už znáte!" A ještě nikdy se nad článkem z novin neurazil...