Užíváte si, že vedete bodování?
Ani nevím. Nejsem zvyklý být takhle vepředu.
Při tom na začátku sezóny se Slavii nedařilo. Mluvilo se i o vaší výměně. Možná vás to zdravě naštvalo.
Ani ne. Nejsem typ, který začne hrát, až když mu někdo tlačí na krk.
Byla by to pro vás osobní prohra, kdyby vás vyměnili? Říká se, že když nynějšího slávistického trenéra Vladimíra Růžičku chtěli údajně vyměnit do Sparty, raději ukončil kariéru...
Vždycky by záleželo, do jakého klubu by mě poslali. Příjemné by to nebylo.
S koučem a manažerem Růžičkou máte nadstandardní vztah. Uklidnilo vás, když se za vás postavil?
Pro mě to je příjemné, obzvlášť od Vládi to těší dvakrát tolik.
Možná to bylo i proto, že před dvěma lety jste kvůli němu odmítl nabídku od Montrealu.
Montreal tehdy pořád spekuloval, zareagovali na to, že jsem se domluvil se Slavií. Odmítl jsem je. Chtěl jsem dodržet slovo.
NHL vás už neláká?
Vždycky jsem říkal, že NHL je pro mě nejprestižnější soutěž. Nikdy jsem.neřekl, že už tam nechci být. Jde o to, jestli je to reálné. Dneska je zájem o mladší kluky.
Takže prodloužíte smlouvu tady?
Uvidíme, co bude. Snažím se nic neplánovat. Vždycky všechno dopadne jinak.
Během kariéry jste v NHL hrál v útoku s Jágrem, Lemieuxem, Lindrosem. Na koho nejvíc vzpomínáte?
Nejveselejší to bylo ve své době s Jardou Jágrem. Tenkrát jsme hráli v lajně s Honzou Hrdinou. Jarda chtěl zase vyhrát kanadské bodování, takže jsme za něčím šli. Na druhou stranu to je trochu nevděčná role, když se vše točí kolem hvězd.
Ve Slavii hrajete se Supem a Hruškou. Pomohou vám taky vyhrát bodování?
Ne. Tady je to něco jiného. Samozřejmě chci jako každý být co nejlepší, dát co nejvíc gólů, ale neznamená to pro mě nejvíc.
Zmínili jsme dva výjimečné hráče, Lemieuxe a Lindrose. Jak na ně vzpomínáte?
Když jsem je poznal, bylo to pokaždé jiné. Mario Lemieux je veličina NHL, v té době už byl částečným vlastníkem Pittsburghu. Naopak Lindros jako devatenáctiletý mladík ve Philadelphii teprve začínal.
A taky jste kvůli němu musel tahat kamarádovi Martinu Ručinskému batohy. Lindros mu při Světovém poháru v roce 1991 zlomil klíční kost.
No, to je vzpomínka pro Ruču (smích).
Oplatil vám Ručinský někdy pomoc?
Ta odplata byla jednoduše v tom, že jsme v Edmontonu byli dva. Když jsme se v roce 1991 nevrátili s reprezentací domů, pořád nám někdo volal a vyhrožoval. Když jsou tam dva lidé, dokážou si z toho někdy udělat srandu. Podpořili jsme se, abychom to nezabalili. S Ručinským, který hraje v New York Rangers, máte stejnou zálibu, motorky. Občas se sejdeme a v létě někam vyjedeme. Jenže mám smůlu, že se mu motorka vždycky pokazí. (smích)
Jezdíte jako správný motorkář v koženém?
Když není velké horko.
Máte rád divokou přírodu. Údajně jste před lety lovil v Kanadě medvědy.
Byl jsem tam s agentem Petrem Svobodou. Byl to jeden z ojedinělých zážitků, který utkví v paměti.
Ulovili jste medvěda?
Ne. Trefili jsme ho a on utekl. Bylo jich tam hodně. Ten pocit, že člověk chce nejdřív něco zastřelit, mě přešel. Spíš má člověk výčitky, když vidí mrtvé zvíře.
Chodíte v Česku třeba na hony?
To ne. V Kanadě je medvěd součástí přírody, tady se člověk žene za tím, aby dostal nějaké zvíře.
A poženete se za reprezentací? Máte formu jako před minulou olympiádou, o niž jste přišel kvůli zlomené ruce.
Na šampionátu v Praze bych chtěl být. Bude to hokejový svátek. I kvůli otevření haly. Porvu se o to. Uvidíme, jestli se mi to povede, nebo se na šampionát podívám v televizi. Bude záležet na tom, které týmy se dostanou do play-off.
Jak podle vás bude letos silná Slavia? Je reálná obhajoba titulu?
Loni nám také moc lidí nevěřilo. Vždycky je to v psychické stránce mančaftu. Slavia se vždycky bude prát až do konce.
Slyšeli jsme, že jste míval sen, že v posledním zápase kariéry praštíte hokejkou rozhodčího.
To jsem někdy řekl? To musela být legrace.
Co vám na sudích vadí nejvíc?
Ze nejsou osobnosti. Nechápu, že podle nových pravidel se nemusí během zápasu bavit ani s kapitánem. Po zápase je nemůžeme kritizovat...
Co až skončíte s hokejem? Už teď v Teplicích podnikáte.
Máme tam s přítelkyní penzion, ale stará se o něj ona. Nechci jí brát zásluhy.
Ale k povolání elektrikáře se už asi nevrátíte, že?
Doufám, že ne. (smích)
