Se svojí dvoumetrovou figurou je na ledě nepřehlédnutelný. Teď dostal zlínský hokejový obránce Jakub Ferenc další poznávací znamení. Na hlavě mu svítí zelená helma. Symbolické ocenění pro největšího bojovníka extraligy za předchozí měsíc získal jako vůbec první hráč Beranů. Body za hity a blokované střely do Radegast indexu se přitom počítají už sedmou sezonu.
„Kluci mi připomínali, že nikdo přede mnou zelenou helmu ve Zlíně nezískal. Ale nosím ji také jejich zásluhou. Plusy za účast na ledě při gólech je práce celé pětky,“ říká obr v sestavě týmu PSG.
Zelená vám ale s barvou dresu úplně neladí, že?
Určitě by více slušela někomu z Mladé Boleslavi. K naší modro-žluté zelená moc nejde. Ale když si dám helmu na hlavu, tak barvu nevnímám.
Helma vám zůstane, nebo ji musíte po měsíci vrátit?
Bavili jsme se v kabině, jestli mi nepřijde z Hradce Králové od Richarda Nedomlela, který vyhrál v říjnu. Ale dostal jsem novou. Ještě je cítit čerstvě nastříkanou barvou. Není to úplně příjemné. A jestli mi zůstane, nebo ne, nevím. Donesl mi ji Jordy (kustod Aleš Jordán) před zápasem na Spartě. Pogratuloval mi, dostal jsem ještě kamenný puk a to bylo všechno.
Zelenou helmu má pronajatou většinou vítkovický bek Jan Výtisk. Jak těžké je ho překonat v Radegast indexu?
Hodně. On má svůj styl hokeje založený na bojovnosti. A co si budeme nalhávat, také nejsem úplně technický hráč, takže pár bodů můžu posbírat. Ale že bych se na to nějak upínal, to ne. Až před posledním zápasem listopadu jsme se v kabině dívali, že mám šanci vyhrát. Tak jsem si řekl, proč o to nezabojovat.
Za každý hit je jeden bod. Musíte si při nich dávat větší pozor vzhledem k vaší výšce?
Přijde mi, že nehraju tolik do těla jako dříve, protože hokej se hodně změnil. Teď ještě přibylo pravidlo pozdního dohrání. Hity bývají spíše u mantinelu než uprostřed hřiště. S mojí postavou to většinou hrozí úderem na hlavu. Není to pak příjemné. Musím být obezřetný.
Jak hokejista překonává strach při blokování střel?
Při zápasech máte v těle adrenalin. Blokování střely je poslední instance, jak zabránit, aby šel puk na bránu. My obránci jsme na ledě od toho, abychom útočníky pouštěli co nejméně do šancí. A když něco letí na gólmana, musíme nastavit tělo. Zvedne to i tým, pomůže brankáři. Nebojím se. Kdyby se člověk bál, nesmí na led.
Máte speciální fígl, abyste minimalizoval riziko zranění?
To ani ne. Když se snažíte, aby vás puk netrefil, tak to kolikrát bolí více, než když střelu vidíte a jdete ji zablokovat napřímo. I když to pak zabolí, není to většinou tak hrozné. Pak je to o tom, jak má kdo nastavený práh bolesti.
Vy ho máte posunutý, že?
Asi ano. (úsměv) Když jde střela přes chránič, na chvíli to zabolí, možná večer nateče. Pak zaleduju, zamažu a jedu dál. Ale když dostanete pukem na nechráněné místo jako nedávno Tomáš Žižka, to je něco jiného. Viděl jsem to ze střídačky přímo. Jak ho to přetočilo a dostal pukem na žebra pod ruku. Představil jsme si, jaké to musí být. Už když vás do toho místa narazí, tak to zabolí. Nezáviděl jsem mu. Ale zase to zvedlo morálku týmu. Vidíte, že kapitán skočí do střely a jde ostatním příkladem.
Vám se zranění po blocích vyhýbají?
Jednou jsem měl zlomenou ruku. Dostal jsem pukem přímo do nechráněného místa. Jinak musím zaklepat, že to schytám většinou přes chrániče.
Manželka o vás nemá při takových situacích strach?
Když zůstanu ležet na ledě, tak jí zatrne. Pak sleduje, jak se vracím na střídačku. Už pozná, jestli je to špatné, nebo ne. Doma mám pak nachystaný led na ledování. Servis je dokonale zajištěný.
Ještě k vaší postavě. Jak se vám hraje hokej s dvěma metry výšky?Přináší to plusy i minusy. Mám větší rozsah hokejky, jsem větší, takže puk mě trefí jednodušeji. Na druhou stranu menší hráči jsou obratnější, dynamičtější. Musím hrát s tím, co mám. Do jiného těla mě nepředělají.
Basketbal nebo volejbal vás nelákal?
Naši mě dali na hokej a toho se držím odmala. Jiné sporty jsem dělal na vysoké škole v rámci vyučovacích předmětů. Baví mě všechny sporty, ale dělám hokej a jsem spokojený.
Post obránce byl pro vás asi logickou volbou. Do útoku vás to netáhlo?
Jeden rok v Přerově mě dali do útoku, a to jsem měl asi třicet bodů za sezonu. Bavilo mě to hodně, ale někdo góly dává, jiný jim zabraňuje. Každý má svoji roli, musí ji přijmout.
Letos vám ale body utěšeně naskakují. Ještě tři a vyrovnáte svoje dvanáctibodové maximum.
Loni jsem se trápil. Hrozně dlouho jsem měl pověstná vajíčka (0+0). Letos se mi to povedlo prolomit hned na začátku. Cítím se výborně. Doufám, že to bude pokračovat. Ale hlavně ať sbíráme body s týmem a jsme co nejvýše.
