Teď ho hraje, vedle táty Lukáše, který ho varoval, aby si dával ještě větší pozor na srážky. Ve dvou zápasech předkola play off proti Zlínu ukazuje mladík odvážné ofenzivní výlety, v obou duelech si připsal asistenci na gól.
Stav série je před páteční (17.00) třetí bitvou ve Zlíně vyrovnaný.
Vaše očekávání od play off se naplnila?
Naplnila. Pořád jsou šarvátky, musím být každé střídání připravený, že přijde souboj. Možná škoda, že nepřišlo víc lidí, ale je to ve všední dny, první zápas byl i v televizi. Doufám, že teď uhrajeme ve Zlíně aspoň jednu výhru, pokusíme se samozřejmě o dvě, a přivezeme ještě zápas do Olomouce.
Je první play off velký zážitek?
První zápas jsem nevěděl, co od toho čekat. Všichni říkali, že to bude tvrdší. Dával jsem si víc pozor na souboje. Teď už jsem se do toho víc dostal. Budu se snažit týmu co nejvíc pomoct.
Vidět jste. Ve druhém utkání jste krásně založil jedinou gólovou akci týmu.
Dostal jsem puk od Knotka, dával jsem to hned do strany na Eberleho a sjížděl jsem před bránu, aby to tam hodil. Z toho vznikl chumel. Ještě jsem puk tečoval kalhotami. A Knoťák dorážel. Tyhle akce jsou super, a když to tam ještě padne, tak je to skvělé. Ale bohužel jsme dali jen jeden gól, musíme to příští zápas zlepšit.
Byl jste při chuti. Jen v první třetině jste měl několik průniků, čtyři střely, břevno...
Mrzí mě to. Měl jsem velké šance, tohle bych chtěl dávat. Měl bych víc pomoct týmu tím, že to dám. Nezbývá mně nic jiného než pořád trénovat střelbu a pořád věřit, že to tam někdy padne.
Párkrát jste naopak zaváhal v rozehrávce. V první třetině vás zachránil brankář Konrád, když na čáře vytáhl skvělý zákrok lapačkou. Poděkoval jste mu?
Jo, od toho jsme celá pětka s gólmanem na ledě. Když uděláte chybu a někdo ji zachrání, třeba brankář. Super, že se tak doplňujeme. Je to hlavně na psychiku, ale myslím, že po první výhře jsme byli v pohodě. Ale samozřejmě každému to někdy uteče, já se snažím na to nemyslet a hrát pořád s čistou hlavou a pak pomoct klukům zase jinak. Ale chyba se stane každému. Musíme ji co nejvíc napravit. Od toho jsme tam pět hráčů a zvládáme to. Kdybych si s tím lámal hlavu, byl bych ještě víc z toho špatný a bylo by to ještě horší.
V základní části extraligy jste posbíral 13 kanadských bodů, což se takhle mladému hráči nepovedlo v extralize od roku 1990. Víte o tom?
Vůbec netuším. Jako je to pěkné, ale radši bych to teď vyměnil za výhru.
Statistiky bedlivě nesledujete?
Samozřejmě to potěší, ale kdybych měl spočítat moje šance, tak bych měl dát aspoň dvacet gólů, a ne dva. To je také špatné.
V čem se lišily oba domácí zápasy proti Zlínu?
Myslím, že oba byly velice bojovné. Zase jsme nevstoupili dobře do první třetiny, kdy jsme nevyužili přesilovku pět na tři. To mohlo hodně ovlivnit zápas. Pak dal Zlín dva góly a my jsme dvě třetiny jenom doháněli. Bohužel se nám podařilo dát jen jeden gól. Škoda, musíme se nachystat na další zápas.
Jakub Galvas a jeho otec Lukáš Galvas v dresech Olomouce
Překvapila vás zlínská agresivita?
Zlín na to vletěl, věděl tíhu okamžiku. Nám se v první chvíli nepodařilo srovnat krok, až dal Zlín gól, začal víc bránit a my jsme se do toho dostávali. Ale nepřekonali jsme Kašíka.
Bude Zlín psychicky nahoře?
Myslím, že to bude tuhý boj i ve Zlíně, nikdo nebude mít navrch, je to pořád jedna jedna. Doufám, že to zvládneme.
