„Zatím jsme optimisté, ale každým dnem se šance snižuje. A kdyby se svatba měla uskutečnit jen v komorní atmosféře, asi ji spíš přesuneme,“ svěřuje se osmadvacetiletý plzeňský rodák Jeřábek.
Před měsícem se reprezentační bek vrátil z Ruska, když s Viťazem Podolsk vypadl hned v prvním kole play off KHL se silným Petrohradem 0:4 na zápasy. Pak už dění nabralo zlom, koronavirová pandemie uťala světový šampionát ve Švýcarsku, sport se zastavil.
„Těšil jsem se domů na fotbálky, na tenis. Ale moc toho zatím dělat nejde,“ říká Jeřábek, odchovanec Škody, se kterou v roce 2013 slavil český titul.
Jak teď volný čas trávíte?
Snažím se každý den alespoň na nějaký čas vypadnout. Do lesa, s naším psíkem, na kolo. Doma si zacvičím, ale nejsem typ, který vydrží stále v bytovce. Naštěstí míst okolo Plzně, kam se dá prchnout do lesa, je spousta. Takže to střídáme.
Třeba play station, oblíbený zaháněč času u sportovců, vás tolik nebaví?
Mám ho doma, ale ještě jsem na něj nesáhl. Když už, občas si dám nintendo. Ale snažím se realizovat spíš úplně jinak. Rád vařím, hodně teď listujeme v kuchařkách a se snoubenkou vymýšlíme dobroty.
Vážně?
Jo. A také jsem se dal do pěstování bylinek, zahradničím. (úsměv)
Vše o koronaviru
|
Přitom touhle dobou byste se za normálního stavu rval o mistrovství světa. Štve to hodně?
Škoda, že všechny vrcholy sezony padly. Předchozí turnaje jsme s nároďákem odehráli velmi dobře, měli jsme slušné výsledky. Těžko říci, jak by tým vypadal na mistrovství světa, kolik kluků by přijelo z NHL. Ale z toho, co jsme měli za sebou, jsem měl dobrý pocit.
I vy máte za sebou povedený rok. V ruském Podolsku jste nastřílel 10 gólů, nejvíc v kariéře.
Také si ze mě kluci v kabině dělali srandu, že to už se musejí dít zvláštní věci, když góly dávám i já. (smích) Jsem spokojený. Vychází to hlavně z toho, jakou pozici člověk má. Dostával jsem se hodně ke střelbě, postupně se nám zlepšovaly i přesilovky, měl jsem hodně prostoru. Bodů mohlo být ještě víc, ale v jedné fázi sezony jsme dávali jeden, maximálně dva góly za zápas, uhrávali body v prodloužení.
Výsledky Podolsku ale byly také hodně proměnlivé, že?
Začali jsme výborně. Pak přišly pro mě docela nepochopitelné změny v týmu. A trvalo to, než si všechno sedlo a mančaft se znovu sehrál. K tomu se nám nevyhnul ani pokles formy. Ale závěr už byl zase povedený. Povedlo se nám postoupit do play off, což byl cíl, který jsme si před sezonou vytyčili.
V Západní konferenci jste skončili sedmí, co říkali kluboví šéfové?
I kdyby nebyl herní výpadek tak dlouhý, mohli jsme asi stejně uvažovat maximálně o šesté příčce. Cíl byl splněný, v klubu panovala spokojenost. V play off jsme vypadli s Petrohradem 0:4 na zápasy. Zdá se to jednoznačné, ale dva zápasy skončily jen o gól. Ale je pravda, že větší kvalita Petrohradu byla znát.
Čtvrtý zápas v Podolsku se zapsal do kronik jako jeden z nejdelších v historii KHL. Až ve 113. minutě vás srazil gól Švéda Bengtssona. Jaké bylo odehrát prakticky dva zápasy v řadě?
Super! Pro mě i pro mladé kluky, které jsme v týmu měli. Já jsem tak dlouhý zápas v životě nehrál a neskutečně jsem si ho užil. Teď už moc neřeším, že jsme ho prohráli. Určitě to bude jeden z těch, na který budu po kariéře vzpomínat.
Do Podolsku jste se vrátil po dvou letech v Americe. Byla výhoda, že nejdete do neznáma?
Vždycky je to o lidech, které okolo sebe máte. A my měli v Podolsku zase super partu cizinců. Bydleli jsme ve stejném domě, navštěvovali se, chodili na večeře, zašli na pivko. Jsme tam spokojení, nic nám nechybí a v okolí najdete vše, co potřebujete. Navíc, když sednete na taxík nebo na vlak, za 50 minut jste v centru Moskvy, to je super.
V klubu zůstáváte?
Mám smlouvu i na další rok. Takže další nabídky ani řešit nemůžu.
Přitom po prvním angažmá v Podolsku se zdálo, že se dokážete prosadit i v NHL. Protlačil jste se do sestavy Montrealu, první sezonu dokončil ve Washingtonu. Co se pak zadrhlo?
Probíráte si to v hlavě, přemýšlíte o tom. Ale nevím. Ten druhý rok utekl hrozně rychle. Někde podepíšete smlouvu, za chvíli zjistíte, že vás tam nechtějí a začnete pendlovat. Nebylo to na konci příjemné.
Tahle kapitola je uzavřená?
Já ji neuzavřel, ale člověk je realista. Každý rok se v NHL objevuje spousta mladých kluků a všichni jsou výborní, často až neskuteční. Nechci říkat, že je to pryč, ale uvažuji reálně. Pro mě to v každém případě byla dobrá zkušenost, neměnil bych. Ale člověk musí jít dál.
