Jak jste prožil šampionát? Kolik zápasů jste viděl, kolik jste stihl tréninků?
Když jsem se vrátil z mistrovství světa osmnáctiletých, bylo pár dní volna, pak už tu začaly tréninky. Měl jsem oficiálně na starost Američany, ale nenechal jsem si ujít ani tréninky ostatních. Zápasy jsem viděl skoro všechny, kromě jednoho, když naši hráli s Kanadou. Takže hokeje bylo nad hlavu. A když skončily základní skupiny, jeli jsme do Prahy a já měl to štěstí, že mě zahrnuli do poradního týmu. Bydleli jsme kousek od hotelu, v němž byli naši, a řešili jsme s trenéry další věci. Byli jsme tam až do finále.
Sledoval jste tým USA, s nímž naše reprezentace prohrála boj o bronz. Co bylo špatně?
Rozhodly klasické věci, ve kterých jsou severoamerické týmy silné. Dvakrát nahozený kotouč před bránu, parádní orientace na brankovišti, důraz. Naši to nedokázali. Svou roli sehrála i únava. Je to škoda. Myslel jsem si, že medaili proti mladému týmu USA urvou. Američané, jejichž mužstvo bylo tvořené hráči, kteří prošli jejich projektem osmnáctek a dvacítek, mě nepřekvapili, ale nečekal jsem, že vydrží tlak čtvrtfinále a boje o medaili. Ukázali, že cesta vede přes mladé hráče.
Český útočník Jaromír Jágr v šanci během duelu o bronz.
ŠARVÁTKA. Momentka z duelu o bronz mezi Českem a USA
Co říkáte na ostravskou část šampionátu, na atmosféru, na fanoušky? Byl jste i v Praze, můžete srovnávat.
Bylo to parádní. Po prvním víkendu jsem tu měl kamarády z Finska a ze Slovenska a užili jsme si to, jak ve fanzóně, tak i večerní Ostravu. Jsou to nezapomenutelné zážitky. Byl to hokejový karneval. Nejen na ledě, ale i fanoušci si to užívali. Samozřejmě to bylo hodně ovlivněné tím, že tu hráli Slováci, takže ta skupina měla náboj. I kdyby hala měla trojnásobnou kapacitu, tak ji naši východní sousedé určitě vyprodají. Byli tu i Finové, Slovinci, Dánové. Člověka to pohltilo. Mezi zápasy jsme chodili do fanzóny a už jen to byl zážitek. Nejen město, ale i region a celá republika žila hokejem, když jsem to pak viděl v Praze. A atmosféra? Jsem ostravský patriot, takže říkám, že atmosféra se tu minimálně vyrovnala, ne-li předčila Prahu, ale je to i halou, která je menší. Publikum spolupracuje víc a co předvedli maskoti Bob s Bobkem, to byla paráda. Dokázali vyburcovat halu, předváděli neskutečné věci. Klaplo to se vším všudy.
„Kolegové byli překvapeni diváckým zájmem. Až tak velký nečekali.“ |
Jaká byla odezva zahraničních kolegů?
Byli překvapení diváckým zájmem. Věděli, že k pořádání sportovních akcí přistupujeme odpovědně, ale takový divácký zájem nečekali. Na jednu stranu si říkám, že hokeje bylo dost, na druhou je mi po takových akcích vždycky smutno, protože to byl karneval se vším všudy. Kvalita hry byla parádní, obzvlášť to, co předvedla Kanada, a fanoušci byli taky úžasní.
Stihl jste se během šampionátu projít i po městě? Třeba v centru nebyl hokej takřka vidět...
Abych řekl pravdu, pohyboval jsem se jen mezi ČEZ Arénou a bydlištěm, bydlím kousek od centra. V centru jsem byl dvakrát, a to na Stodolní. Všechny povinnosti jako vyřizování v bance a podobně jsem trochu zanedbal a musím je vyřešit, než odjedeme na soustředění s Vítkovicemi, a jinak jsem v centru nebyl, takže to posoudit neumím. Ale jak říkám, když jsem cestoval Ostravou, potkával jsem hodně fanoušků a připadalo mi, že Ostrava tím žije.
„Když jsem projížděl Ostravou, potkával jsem hodně fanoušků. Připadalo mi, že město mistrovstvím žije.“ |
Jste kouč reprezentace do 20 let, co vám turnaj ukázal z tohoto pohledu?
Bojujeme s tím už na úrovni letošní osmnáctky, teď to tlačí i náš chlapský nároďák, a je to hra obránců. Snažíme se vychovat moderní beky, což je hodně těžké, snažíme se hráče vybírat. Možná nastala doba, že ve věku kolem čtrnácti patnácti let budeme mezi útočníky hledat obránce. Příkladem může být Kanaďan Brent Burns, který hraje střídavě útok i obranu. Je to dvoumetrový chlap, který je mobilní, má skvělé bruslení i parádní techniku hole. Trenér Růžička zmiňoval, že je třeba do obrany zapracovat mladé kluky. To je první věc, kde vidím markantnější rozdíl, druhá, to jsou individuální dovednosti. Hra u mantinelu, v předbrankovém prostoru, parádní bruslení, i nasazení na trénincích. Je to škola, kterou by měli absolvovat všichni trenéři i hráči. Třeba u Američanů bylo vidět, že všichni prošli jejich projektem. Teď po mistrovství, když si dojmy sednou, člověk si ještě hodně věcí vytáhne. U Kanaďanů se mi zase líbilo, jaký vytvořili tým. Ve finále se nenechali vyprovokovat k šarvátkám, o což se Rusové snažili. Nereagovali, neprotestovali u rozhodčích. Kolikrát se naše mužstva vztekají, my na střídačce taky, oni to brali naprosto profesionálně a mužstvo k tomu přistoupilo perfektně. Američani byli podobní, jen v mladším vydání. Osobně jsem si u těchto dvou mužstev hodně vzal.
Může takový turnaj ovlivnit rozvoj hokeje v kraji?
Nejen v kraji, ale v celé republice. Byla to obrovská reklama sama o sobě. Viděl jsem, jak si kluci ve fanzóně zkoušeli střelbu, pořád to běželo v televizi, byla různá studia. Teď je chuť obrovská. Byl jsem s našimi mladými na ledě, a už někteří dotáhli dresy z fanzóny. I na nich je vidět obrovská chuť si vyzkoušet, co všechno viděli. A u trenérů záleží na každém z nich. Jestli obětuje čas a chodí při mistrovství na tréninky, na zápasy.
„To, co jsme si ze šampionátu odnesli, teď musíme přizpůsobit naší mentalitě, adaptovat to na naše podmínky.“ |
Je podle vás šance, že se světový šampionát do Ostravy zase někdy vrátí?
Určitě. Už jsem tam slyšel data 2022 nebo 2023, tak aby to nebylo zároveň s olympiádou. Myslím si, že po letošku má Česko a speciálně Ostrava cestu otevřenou. Ohlasy byly skvělé a to neříkám proto, že jsem z Ostravy. Všichni byli maximálně spokojení. Možná by to ale příště chtělo hrát někde jinde než v Praze, protože tu mají Kanaďani moc rádi, a vždycky když přijedou, tak tu vyhrajou. To je ale samozřejmě nadsázka. V každém případě byla paráda se dívat na mančaft, jaký Kanada přivezla.
Trénujete i Vítkovice – měli tedy hráči „nakázáno“ sledovat, jak se hraje moderní hokej? Pár jich na tribuně vidět bylo.
Spíš to s nimi probíráme individuálně, co koho zaujalo. Bavíme se třeba o věcech, které nás trápí v naší hře. Clonění před bránou, dorážení, vedení osobního souboje u mantinelu. Ti, co tam byli, viděli, na jaké úrovni se to dá hrát, a měla by to pro ně být motivace. Viděli top týmy a individuality byly i ve slabších týmech. Mělo by je to nakopnout, ale je to podobné jako s trenéry. Musí chtít. Mně to trenérsky dalo obrovsky – taktika, změna rytmu hry, což se u nás v Česku moc nevidí, to mě obohatilo hodně. Jestli to obohatilo i hráče, tak jen dobře.
Takže máte schovaná videa z mistrovství, která budete týmu ukazovat?
Stoprocentně. Jak jezdíme na různé trenérské kempy a stáže, člověk si pokaždé něco odnese. Ale teď tím, že tu mužstev bylo více, by bylo hloupé, kdybychom si něco nevzali. Teď to jen musíme přizpůsobit naší mentalitě, adaptovat to na naše podmínky.
