"Je to pro mě srdcovka, užívám si to tam. Lidi tam chodí, ať se prohrává, nebo vyhrává. Věděl jsem, že jdu pryč jen na play-off a rád se vrátím. Těším se tam, i když to cestování je tam šílené. Začnu od nuly, to je klíč k úspěchu. Nejdu tam, aby si ze mě někdo sednul na zadek," říká 28letý odchovanec litvínovského hokeje.
Ale zahrát si zase o pohár, to by vás jistě lákalo.
Vracím se do Chabarovsku, i když ten tým nemá na výhru. A ani prostředky. Ale chci tam odvést kvalitní práci, a když se nedostaneme do play-off, tak třeba zase odejít do nějakého ambicióznějšího klubu. A bojovat zase o Gagarinův pohár. Ale teď začnu od nuly. Základ je, aby se člověk na nikoho nepovyšoval.
Jaká byla vaše poslední sezona?
Pro mě asi nejlepší v kariéře. Je to největší úspěch, kterého si vážím, nic lepšího nemohlo být.
A jaké bylo na čas vyměnit Chabarovsk za Moskvu?
Hodně příjemné. Měli jsme na výběr 4 - 5 klubů, já se snažil vybrat tak, abych byl vidět a dostal příležitost. Dynamo mělo kvalitní tým, kromě pár hráčů skoro stejný jako loni, proto jsem si je zvolil. I na trenéra jsem měl dobré reference od českých kluků, to mi hrálo do karet.
Jaké bylo jít někam, kde od vás byla velká očekávání?
Byl jsem tam jediný hráč, který přišel před play-off, nikoho jiného nebrali. Takže očekávání byla velká. Doufám, že jsem je naplnil.
Cítil jste, že na vás byla upřena větší pozornost jako na "last minute" posilu?
Asi ze začátku ano, ale trenér i v play-off prosazuje styl, že točí všechny čtyři lajny. V Chabarovsku jsem hrál 19 - 20 minut za zápas, tady třeba jen 10 - 11, ale i 8. Takže ta pozornost byla na mě spíš ze začátku, pak se to pěkně rozprostřelo mezi všechny.
Jak jste se smiřoval s tím, že jste neměl tak velké vytížení?
Věděl jsem, že se to tam točí. Šel jsem tam s cílem vyhrát pohár, což se povedlo. Člověk musí přijmout roli, že dostane 10 - 11 minut za zápas a nesmí se urazit.
Času na ledě jste měl méně, ale také jste se méně nalétal. Jak se vám tahle změna zamlouvala?
Hrozně moc. Můžu říct, že 50 - 60 procent veškeré energie navíc jsem potom dával do hokeje. Do Bratislavy letíte dvě a půl hodiny, do Petrohradu dvě, pak máte derby v Moskvě. Přesvědčil jsem se, že to cestování je fakt ubíjející. V Chabarovsku vám v prosinci začnou odcházet síly kvůli časovým posunům a přeletům.
V DRESU CHABAROVSKU.
Kdybyste zvažoval přestup, přihlížel byste i k tomu?
Bude to u mě velké kritérium. Fakt to člověku ušetří strašně moc energie. I to bylo třeba příjemné tím, že člověk byl za dvě hodiny doma z Moskvy, dostal jsem se na 2 - 3 dny domů, vyspal se ve vlastní posteli, viděl přítelkyni, rodinu. To vám taky dobilo baterky. A pak jsem měl zase chuť do hokeje.
Jaká je KHL v play-off?
Je to úplně jiná sezona než základní část. Chodí víc fanoušků, je to o hodně lepší hokej. Asi jako v každé jiné zemi, začíná se od znovu, hraje se o pohár, a každá chyba znamená, že tým může vypadnout. Jsem šťastný, že jsme to vyhráli.
Jakou váhu má Gagarinův pohár? Přiblíží se věhlasem někdy Stanley Cupu?
Celá liga se chce přiblížit Americe a rok od roku to má větší a větší jméno. Lidé, kteří mají minimální platy, dají 500 - 600 rublů za lístek, aby se na to mohli podívat. Jsou tam srdcaři. I když nemají tolik peněz, snaží se to propagovat. Úroveň asi nebude nikdy taková jako v Americe, ale roste to a získává to pomalu jméno i tady v Evropě.
Jaké jsme měl ohlasy na váš triumf v KHL?
V Evropě to není tak sledované jako NHL, z níž jsou veškerá videa, fotky. Ale lidi, co mě sledují, tak posílali strašně moc esemesek a gratulací po finále. Člověk si v Rusku udělal jméno, ale je pravda, že lidi mě berou asi víc tam než doma.
Ukázal jste Gagarinův pohár fanouškům v Litvínově. Chcete tu dostat KHL víc do povědomí?
Dneska to hrajeme z Litvínova dva - já a Lukáš Kašpar. Za dva tři roky se můžou přidat další. Snažím se dělat propagaci i jinak, než jen tím, že ukážu pohár. Přál bych si, aby se český národ semknul a díky sportu držel víc při sobě. Když ne sportem, tak čím jiným?
Před časem jste měl s vaším mateřským klubem Litvínovem neshody a tvrdil jste, že v případě návratu byste šel raději třeba do Plzně. Změnilo se něco?
Je to otázka strašně do budoucnosti. Nevím, co bude za rok či dva. Zase záleží, co tady bude za vedení. S Robertem Kyselou se super povedlo domluvit tuhle akci, mám s ním dobrý vztah. V Litvínově mě vychovali, jsou tady lidé, kterým jsem vděčný. Ale zase jsou tady i lidé, o kterých nemám až tak dobré mínění. Ale to je věc názoru. Co bude, to se uvidí až časem.
Mluvili jste o návratu?
Zatím jsme se o tom bavili spíš v legraci. Nevím, co bude za pět let. Jestli budu v Rusku, ve Švýcarsku nebo úplně jinde.
Nelákalo by vás zahrát si KHL za nějaký český či slovenský klub?
Zatím ne. Je mi 28, ve 30 třeba budu mluvit jinak. Ale teď mě to sem ještě neláká, chci hrát v zahraničí a poznat nová města, nové lidi. Ale příjemnější by bylo, kdyby to bylo někde třeba blíž Moskvě, kam by za mnou mohla přiletět rodina, kamarádi. Přece jen 11 hodin letu, ne každý to chce absolvovat. A není to jednoduché.
Vy jste tady popudil prohlášením, že v ruských klubech panuje větší profesionalita. Nevzal byste to ani po čase zpět?
Já vždy říkám názory, které si myslím, a nechci tím nikoho urazit. Mám dobrou zkušenost hrát v klubu, kde není tolik českých kluků. Člověk se může víc soustředit na sebe, na tréninky, zápasy. Mě rozptyluje, když je v týmu 10 českých hráčů. Ale je to věc názoru.
V NÁRODNÍM TÝMU.
Co vy a reprezentace? Letos jste musel kvůli zdraví odmítnout.
Dávám do pořádku záda, chci být hlavně připravený na novou sezonu. Je to o 60 - 70 procent lepší, ale ještě ne stoprocentní. Když bude zdraví sloužit, rád přijedu na každou akci.
Příští sezona je olympijská, to je jistě motivace pro každého hráče.
Je to hodně velká motivace, ale nesnažím se dívat moc dopředu. Nejvíc se teď chci připravit na další sezonu v Chabarovsku, začít ji kvalitně, aby tam člověk neudělal ostudu. Olympiáda je strašně moc daleko, český hokej má strašně moc kluků. A kdo tam pojede, na to je moc brzy.
Jak se připravujete v létě na sezonu? Asi nejde jen tak lenošit.
Upravil jsem přípravu, mám specialistu doktora, za kterým jezdím, dělá mi speciální tréninky na záda a zatím to funguje. A hodně mi to pomáhá. Rozhodně se dám tímto směrem, byl bych sám proti sobě, kdybych šel proti proudu. Jsem šťastný, že se záda postupně upravují. Snad se to brzy dostane tam, kde to bylo před třemi či čtyřmi lety.
Tak dlouho už máte problémy?
Rozjelo se to asi nejvíc po těch dlouhých přeletech. Člověk sedí osm hodin v letadle a záda tam ztuhnou. Teď se učím kompletně nové dýchání během tréninku, nové držení těla, nové cviky. Pomáhá mi doktor, který dělal dřív i bojová umění, dělá mi to přesně na míru, na tělo.
Takže se věnujete i bojovým uměním?
Provází mě už několik let. Fascinuje mě to. Zkoušel jsem box, kickbox. Jsou tam pohyby, které člověk potřebuje při hokeji, zpevní tělo. Nemůžu 12 měsíců v roce hrát jen hokej, musím dělat i něco jiného, abych byl všestranný.
Cítíte se odvážnější i na ledě, když na vás někdo vyběhne?
To ani ne. Nejsem typ hráče, který by se tam pral, s mými 80 - 82 kily tam nemůžu startovat na jiné kluky. Ale spíš ta bojová umění dělám, že mi to přinese lepší dynamiku, obratnost. A taky třeba přehled na ledě.
Těšíte už na led?
Já ani v létě bez hokejky nejsem, chodím už třetí rok hrát in-line, což je podobné jako hokej. Jen ten led tam trošku chybí. Po tříměsíční pauze se na něj těším. Taky na kluky, na tým, na KHL. Ta liga mi sedla, měl jsem štěstí na trenéry i na parťáky, vyhovuje mi i ten styl hokeje. Doufám, že mi i v příští sezoně bude padat hodně gólů, to je nepopsatelný pocit.
