„Něco se rýsovalo venku, ale nebylo to stoprocentní jako ve Zlíně. Vím, že potřebuji odchytat v sezoně čtyřicet padesát zápasů a mít dobrá čísla. Pak to bude OK,“ říká Sedláček, který se vrací do Zlína po pěti letech strávených převážně v KHL v lotyšském Dinamu Riga. „Jsem rád, že jsem zpátky. Nechtěli jsme čekat dlouho na něco, co by mohlo, ale nemuselo vyjít.“
Ale dohodli jste se jen na jednu sezonu, že?
Přesně tak. Mně to hodně vyhovuje.
Takže pořád přemýšlíte o zahraničním angažmá?
Uvidíme, co se stane po sezoně. Jak se nám bude dařit týmově. Od toho se všechno odvíjí.
Loni jste začal ve Zlíně přípravu na ledě. Byl už tehdy návrat reálný?
Ne. To ve hře vůbec nebylo. Tady byl Libor Kašík a přes to nejede vlak. To stejné je letos, když jsem tady já.
V Rize jste odchytal čtyři sezony v KHL. Splnila se vaše očekávání, nebo jste ji opouštěl zklamaný?
Odpověď bych rozdělil na dvě části. Pokud jste v Česku a hrajete v týmu, který nemá takové finanční možnosti, tak to klidně můžete dotáhnout do semifinále nebo i finále. Kdežto v KHL tohle není možné, protože kluby si zaplatí takovou kvalitu, která proti slabším rozhoduje; ne třeba ve hře pět proti pěti, ale v početních výhodách. Nejlepší týmy jsou vždycky ty bohaté. Pokud chytáte v méně movitých týmem, tak je to složitější, než pokud hrajete v Omsku jako Furch. Neřekl bych, že jsem se vrátil zklamaný. Je to pro mě velká životní zkušenost. A není všem dnům konec. Nemám nějaký extrémní věk, je mi 28, gólmani chytají do čtyřicítky. Věřím, že budu hrát ještě dlouho.
Jakub Sedláček v brance Hradce Králové.
V minulé sezoně jste chytal minimálně. Jste teď nabitý energií?
Jsem hladový. Říká se, že když jste hladový, tak se dějí velké věci. Doufám, že to tak bude. Jsem natěšený. Vždycky jsem po sezonách odpočíval, měsíc nic nedělal. Byl jsem unavený a neměl na trénink ani pomyšlení. Teď to tak nebylo, udržoval jsem se a v pondělí začínáme přípravu.
Půlku sezony jste strávil ve Slovanu Bratislava, kde jste měl jen tři starty. Byl to ztracený čas?
Když se na to podívám zpětně, tak jsem mohl teď hrát v Bolzanu finále. Ale každá liga má jiný level, a jestli by to nějak pomohlo, těžko soudit. Samozřejmě že jsem byl naštvaný. Ale nějaké osobní ambice jsou některým lidem úplně jedno. Roli nehrály ani moje výkony. Proč to tak dopadlo, je na delší povídání.
Tak to zkuste trochu rozvést.
Když jsem tam došel, tak jsem se po týdnu dozvěděl od kouče gólmanů, že trenér ani nevěděl, že tam jdu. Vím, že mezi trenérem a manažerem byl dost velký komunikační šum. Pak už si to asi každý domyslí. Trenér věřil Štěpánkovi a to je celé. Kdybych tohle věděl, asi bych tam nešel.
Potvrdíte, že Slovan je na tom ekonomicky špatně?
Peníze mi dluží, ale nebudu říkat, kolik je to výplat. Doufám, že to splatí. Vždycky to splatili. Do 30. června musí mít všechno vyřízené. Pak bude na KHL, jestli jim povolí start.
Ve Zlíně budete jasnou jedničkou. To je příjemná změna, že?
Jsem za to moc rád. I když jsem tuhle pozice měl v Rize poslední rok, tak jsme hráli hrozně špatně a asi po desátém zápase šel do brány kolega a začalo se to točit. Jdu do Zlína s nějakou pozicí, ale když ji nepotvrdím hned na začátku, může se rapidně změnit. Jsem hladový, budu trénovat a naprosto věřím ve své schopnosti. Nevidím jediný důvod, proč bychom neměli být v play off.
Trenérem brankářů je pořád Richard Hrazdira. Je to výhoda?
Samozřejmě. S Ríšou spolupracujeme od mých šestnácti let. I když jsem hrál jinde, pořád jsme zůstali v kontaktu. Občas jsme si zavolali, jak se daří Zlínu, jak se daří mně. Hned po uzavření smlouvy jsme si zavolali a v pondělí budeme spolu řešit další věci. Jak nastavit tréninky na ledě, jak se zlepšit.
Jinak se ale tým od vašeho odchodu změnil hodně, že?
Ze stálic zůstali Jirka Ondráček a Pavel Kubiš, Tomáš Žižka tady tehdy ještě nebyl. Ale v podstatě všechny kluky znám kromě mladších. Těším se na češtinu a na vtípky, protože v zahraničí to tak není.
Teď budete patřit k lídrům týmu na ledě i v šatně. Souhlasíte?
Na rozdávání mouder ještě nemám věk, ale když bude někdo chtít, tak poradím, řeknu svůj názor.
Ve Zlíně se míjíte s Liborem Kašíkem, který nasadil vysokou laťku. Bude těžké na něho navázat?
Beru to jako velkou výzvu. Libor tady odvedl spoustu práce. Vždycky byl talentovaný a zhostil se toho parádně. A jak jsem teď četl, podepsal v Rusku, takže to je pro něho zadostiučinění.
Co ho v Chabarovsku čeká?
V první řadě je pro něho super, že tam má čtyři krajany. Ještě jsem neviděl, aby v KHL bylo na jednom místě pět Čechů, když v jednom týmu může být jenom pět cizinců. Asi dobrá práce agenta. Čeká ho kulturní šok. Ale tím, že jsou tam čtyři Češi, tak mu to hodně usnadní. Nedokážu si představit, kdyby tam byl sám. Věřím, že to zvládne a vydrží tam pár roků.
Před třemi lety jste do Zlína z Rigy doporučil Robertse Bukartse. Upozornil jste funkcionáře na další lotyšské hráče?
O dvou jménech jsme se bavili, ale více konkrétní nemůžu být. Záleží, jak se toho zhostí obě strany.
Jak vnímá váš návrat do Česka lotyšská přítelkyně?
V pohodě. Věděla, že nebudu hrát dvacet roků v Rize. Trávili jsme tady vždycky léto spolu a teď tady budeme mít v červnu svatbu. Uvidíme, jak to bude po konci kariéry. Přemýšleli jsme, že bychom pendlovali mezi Českem a Lotyšskem.
Jak se doma bavíte?
Umí česky, rozumí všemu. U mě je to s lotyštinou o dost horší, je to hrozně těžký jazyk. Oni to mají jednodušší, protože umí rusky a k češtině to mají blíže. Rozumím základům, ale na konverzaci to není. Než přijdou děti, zapracuju na tom. Doma se bavíme směsí angličtiny, češtiny a lotyštiny.
