Kontrolka v mozku mu zuřivě blikala. Jedenatřicetiletému Voráčkovi docházela šťáva. Jeho střídání trvalo skoro dvě minuty. „Byl jsem úplně mrtvej!“ pravil poté s lehkou nadsázkou.
Přesto útočník Philadelphie ještě v 64. minutě vystihl nahrávku mířící na Panarina z domácích New York Rangers a na hraně vyčerpání se dovlekl před brankáře Kinkaida, kterého ošálil kličkou do forhendu. Blahopřání přijímal v naprostém vyčerpání a hlubokém předklonu. „Gólman mi naštěstí blafák zbaštil,“ vydechl.
„Ukázalo se, jak skvěle čte dění na ledě. Umí najít spoluhráče. Ví, kam si má najet. Když má hodně prostoru, vyniká.“