„Čtu o sobě věci, z kterých se mi chce zvracet. Přitom já šel do politiky s tím, že chci pomáhat rozvoji hokeje a sportu,“ řekl jednatel klubu pro sport Čaloun, který spolu se sportovním ředitelem Vladimírem Evanem sedí v ústeckém zastupitelstvu za UFO neboli Ústecké fórum občanů. Jeho lídrem je náměstek primátorky Jiří Madar.
Co vás tak nadzvedlo?
Budu mluvit od srdce. My hokej ve Slovanu s pány Evanem, Zdvořáčkem, Holíkem, Vejlupkem neděláme pro sebe, máme z toho jen starosti. Chodím domů v osm večer, přitom mám dvě malé děti. Jenže my tady hokej chceme, sport milujeme. A čeho se dočkáme? Politikaření. Že někdo nemá rád Madarovce? Nebo Madara? Když chce někdo spojovat politiku a sport, tak z toho je mi opravdu špatně. I z toho, kde se v roce 2016 nachází hokej v Ústí nad Labem.
A kde tedy?
Za všechno, co děláme, jsme dostali vánoční dárek od zastupitelů v podobě neschválených peněz do sportu. Já se ptám: Do čeho jiného se mají dát? Po tom, co jsem viděl v Americe, Finsku, ale třeba i v Pardubicích, je pro mě jako pro sportovce zdrcující, jaké je naše zázemí, v jakých podmínkách pracujeme. Píše se rok 2016 a kde je druhá ledová plocha? Kde tělocvična? Kde je zázemí pro hráče, pro děti?
Čí to je problém?
Dostáváme se k Městským službám, jak se o stadion starají. Možná z pohledu diváka je zimák atraktivní, hraje se hezký hokej, pod stropem visí kostka. Ale v útrobách zimního stadionu je to jiné. Rodiče na mě kvůli jeho stavu posílají hygienu. Mám obavy, aby tenhle zimák nedopadl jako v Teplicích; nejdřív to bylo doupě pro feťáky, potom to spadlo, teď tam není nic. Ani hokej. Jestli k tomu město bude přistupovat jako k podpoře hokeje, jak to tady dopadne? Co bude dělat 250 dětí, obyvatelé města, co chodí na zápasy?
Co pět milionů korun pro klubový rozpočet znamená?
Je to třetina našich ročních příjmů. Je mi vážně zle z toho, že v uvozovkách prosíme o pět milionů. Podpora by měla být daleko vyšší, měl by se o to někdo starat, mělo by tu být zázemí. Vždyť Slovan vychoval plno hráčů, kteří došli do světového hokeje nebo do extraligy. Možná nemluvím diplomaticky, ale jsem sportovec a srdcař klubu a města. Na zdejším hokeji mi záleží.
Vašemu klubu hrozí zánik, přitom za necelé tři roky jste ho postavili na nohy po zkrachovalých Ústeckých Lvech.
Já do klubu nastoupil v sezoně 2010/11. Přišel jsem za Vláďou Evanem, že bych tady chtěl trénovat, protože Slovan je pro mě srdeční záležitost. Od té doby jsem trenérem i funkcionářem. A bylo pro mě šokující, když mě Vláďa seznámil se situací mládeže. Když ji v roce 2008 přebíral, měla dluh 2,7 milionu korun, což znamenalo téměř půlku rozpočtu, který tehdy byl 6-7 milionů. Dlouhodobou a tvrdou prací se nám podařilo mládež oddlužit a můžu říct, že doba tady byla kritická.
V čem například?
Nejenže jsme nebrali výplaty po dobu pěti až sedmi měsíců, ale my jsme do klubu museli nosit peníze z vlastních zdrojů, ať už Holík, Zdvořáček, Evan nebo Čaloun. Jednou ve čtvrtek nám dopravce řekl, že už s mládeží nepojede o víkendu na zápasy, protože nemá zaplaceno. Takže já jsem v pátek přinesl svých víc než dvě stě tisíc korun, abychom dluh mohli uhradit a mládež se dostala na utkání. Nějaký čas nám trvalo, než jsme mládež postavili na nohy, což se nám k dnešnímu dni podařilo. Teď hospodaříme s kladnými čísly. Máme 250 dětí, daří se nám.
Jakou roli hraje první tým?
Pro naši mládež jsou hráči áčka vzory. A motivací, kam se dostat. Konec prvoligového týmu by měl fatální důsledky i na děti, určitě by jich ubylo. Když před třemi lety krachovala akciová společnost, Holík, Čaloun, Zdvořáček a Evan jsme se rozhodli vstoupit i do seniorského hokeje, založili jsme společnost s ručením omezeným. A díky panu podnikateli Haganovi a jeho firmě jsme oddlužili devět milionů korun za našeho předchůdce. Kdyby se tak nestalo, hraje se tu krajský přebor dospělých, možná druhá liga.
Dluhů jste si „užili“ dost, takže radši první ligu vzdáte, že?
Ano, nechceme se znovu zadlužovat. Rádi bychom pracovali s vyrovnaným rozpočtem a snažit se hrát hezký hokej, já tomu říkám hezkou první ligu. Chceme dělat s dětmi, vychovávat hráče do A-týmu. Bereme to jako prevenci proti nemocem, drogám a sociálním sítím. Naše děti denně trénují, neflákají se po městě, nekouří, nesprejují, mají disciplínu.
