Cesta Jana Knotka na výsluní byla dlouhá a klikatá. Ostatně Kobra Praha ani Havlíčkův Brod nepatří mezi nejzvučnější hokejové adresy a extraligu okusil až v pětadvaceti letech v Olomouci. Patřil do čtvrté, bourací lajny a nepřekročil pět nastřílených branek.
Loni však přece jen přišla změna – trenér Venera ho po dvou kolech překvapivě posunul do prvního útoku a Knotek začal sbírat body. V lednu po čtyřech bodech ze dvou zápasů ale přišlo zranění kolena, kvůli přetrhaným vazům mu skončila sezona. Kohouti ztratili před brankou sílu a do konce soutěže už ji nenašli.
Teď už je ale urostlý centr zpět. V přípravě nastřílel šest branek a nebrzdí ani v extralize. Naposledy dvěma trefami pomohl porazit Chomutov 4:1. Prožívá životní střeleckou formu? „Momentálně jo. Musím to ale držet dál, nesmím se nechat uspokojit,“ připomíná věčně rozesmátý centr.
Fanoušci Mory na Knotkovi oceňují jeho fyzickou hru a důraz, s jakým chodí do soubojů. Z toho těží góly, i když nepatří mezi vyhlášené techniky. Po tribunách plecharény koluje vtip, že nejoblíbenější Knotkovou kličkou je nahodit puk obránci na kalhoty a pak ho trefit tělem. I proto ho ale v Olomouci milují. Jde však o nadsázku, vždyť Pirátům dal první gól jemnou tečí, druhý z oblíbené dorážky. Nejlepším střelcem soutěže se nejspíš nestane, další zásahy ale jistě přidá. „Nechci to zakřiknout. Musím makat pořád dál a uvidím, co z toho bude,“ nedělá si hlavu.
I díky jeho bodům se Hanáci zatím drží v horní polovině. Po devíti kolech jsou se šestnácti body pátí. „Jdeme do toho s pokorou a snažíme se hrát pořád stejně jako loni. Tedy být maximálně nepříjemní pro každého soupeře,“ uzavírá Knotek.
