„Nejsem přeci Martin Straka, aby lidi křičeli celý zápas,“ pousmál se 29letý Kovář. „Já si to užil, byl jsem moc rád, že jsem si tady zase mohl zahrát. A lidi byli spokojení, jak to dopadlo,“ okomentoval výsledek.
Plzeň přetlačila Zug. Děkuje i brankářské naději Kolářovi |
Se švýcarským Zugem nakonec odjížděl z ledu jako poražený, domácí Škoda rivala v posledním utkání základní skupiny Ligy mistrů přetlačila po samostatných nájezdech 2:1.
Co ten váš nájezd? Nebyla to dokonce první střela na branku?
Ty jo, asi druhá. Jednu jsem tam vyslal na Frodlíka (Frodla), byla strašně nebezpečná. A ten nájezd? Špatnej led... (úsměv) Puk mi začal skákat a už jsem se dostal tam, kam jsem vůbec nechtěl.
Minulý týden v Zugu jste říkal, že hrát proti Plzni je divné. Bylo to teď ještě divnější?
Asi jo, pro mě to bylo opravdu speciální. Spoustu známých obličejů v hledišti... Bylo to zvláštní a jsem rád, že je to za mnou. První třetinu jsem byl trošku nervózní, zakřiknutý. Pak už to bylo lepší, ale projevila se únava, měli jsme teď náročný program. Jsem rád, že jsme splnili náš cíl, udržet první příčku.
Na šestý nájezd už jste nechtěl?
Ne. Nájezdy teď nejsou moje silná stránka. Jel jsem ve Švýcarsku dva a nedal, teď jsem se nikam necpal.
Jaké to bylo na ledě proti bývalým spoluhráčům? Pár vět jste prohodil třeba s Janem Eberlem, pak jste se dokonce trošku pošťuchovali.
My jsme kamarádi, pořád jsme v kontaktu, to je všechno ze srandy. On jde teď ke mně do nájmu, probírali jsme věci okolo bytu. (smích)
Co říkáte Milanu Gulašovi? Vyrovnal při power play, pak rozhodl nájezdy, v extralize válí...
Je neskutečný! Jak se dostane do šance, je strašně nebezpečný a většinou to skončí gólem. Sebevědomí má nahoře, lepí mu to. Těším se, jak si po zápase popovídáme, do Švýcarska se vracím až ve středu.
Co všechno jste v Plzni stihl?
Nic moc. V pondělí jsme přijeli, vzal jsem kluky na večeři. Ochutnali i pivko, to se jim moc líbilo. Dnes už byl brzy zápas, proto jsem rád, že si to ještě o den prodloužím.
Jak jste se zabydlel v Zugu?
Je tam moc hezky, s rodinou se nám tam líbí, neřeknu křivé slovo. A teď se už zvedáme i hokejově, nabíráme sebevědomí. Jen tak dál.
