V rozhovoru před pátečním startem sezony mluví také o tom, proč „kohouty“ od Jiřího Dopity odkoupil a vyvrací spekulace, že je v jejich čele jen sympatickou tváří, za níž však stojí podnikatelé.
Jiří Dopita převedl podíl v olomouckém klubu na společnost OL-Hockey Group, jejímž většinovým vlastníkem jste uveden vy. Stojí za vámi někdo další? Spekuluje se o podnikateli Josefu Endlovi, významném sponzorovi Mory, a také o generálním manažerovi Eriku Fürstovi.
Jsem v tom sám. Tak to prostě je.
Olomouc za poslední rok prošla výraznou změnou...
... ale já si nemyslím, že se klub mění, protože je to kontinuální. Určitě to nejsou žádné revoluční změny. Všechno musí být postupné. A otázka ani není postavená tak, že předtím to bylo všechno špatné. To vůbec. Jen v tom pokračuji dál.
A váhal jste, jestli do toho jít?
Samozřejmě, jsou to i nervy navíc. Něco jiného je dělat jen trenéra - třeba, zodpovědnost je trošku jiná. Na druhou stranu tady bydlím a mám k místnímu hokeji i osobní vztah.
Kolik času strávíte na zimáku?
Není to zase až tak hrozné, i když na zimním stadionu trávím docela dost času. Je jasné, že rodina nadává, manželka to někdy chápe, někdy míň.
Je to pro vás náročné finančně?
Nemůžu říct, že klub funguje na nějakém mém příspěvku. Funguje na tom, že peníze je holt potřeba sehnat, aby sezona mohla jet. Zatím se to daří, tak doufám, že to takhle bude pokračovat.
V minulé sezoně jste ohlásili šedesátimilionový rozpočet, který jste teď dle vyjádření manažera Fürsta o procenta navýšili. Cítíte z jednání se sponzory, že olomoucký hokej začíná být zase zajímavou značkou?
To právě ještě potrvá. Když klub hraje v extralize deset dvacet let, tak i marketingová pozice je trošku jiná než u nás. My jsme opravdu teprve na začátku cesty.
Máte vizi, kam byste chtěl klub posunout?
Chtěli bychom zlepšit mládež. Tam máme rezervy. Snažíme se s tím něco dělat, i když to není zrovna jednoduché. Jsou to malé krůčky, ale doufám, že za nějaký čas to bude vidět.
Mládež je úzce spojena s tím, že v Olomouci akutně chybí druhá ledová plocha.
Je to tak. Já teda doufám, že tady jednou bude. Věřím v to.
Kromě role majitele plníte na střídačce po boku Zdeňka Venery i roli trenérskou. Jak spolupráce probíhá?
Máme podobné názory, není v tom problém. Zdeněk je otevřený člověk, já taky. Tréninky si vždy rozdělíme. Na střídačce má samozřejmě hlavní slovo Zdeněk. Střídá útočníky, já obránce. Je to zase o tom, spolu komunikovat i skrz střídání.
Kariéru jste kvůli zranění končil už před šesti roky, ve 34 letech. Našel jste se v trénování?
Určitě, baví mě to. Je jasné, že ne každý hráč to může dělat. Snažím se to dělat, jak nejlíp dovedu. I když jsem vedl starší dorost. Bylo to něco jiného, ale taky mě to bavilo.
Toužil jste zůstat v kabině, na ledě, a ne jen v kanceláři?
Rozhodně, ale už je to něco jiného. Člověk je na druhém břehu. Přece jen i náhled na hokej už je jiný.
V minulé sezoně jste překvapili pátým místem po základní části. Jaký cíl si dáváte teď? Laťku máte vysoko.
Je vysoko. Minulý rok s námi nikdo nepočítal, ze začátku nás soupeři trošičku podcenili. Letos už to bude jiné. Ale já věřím, že jsme schopni to zopakovat. Každé umístění do desátého místa po základní části bude pro nás úspěch.
Posílili jste útok. Jste se změnami v kádru spokojený?
Vypadá to na papíře dobře, ale uvidíme až v sezoně. Je to hrozně těžké říct. My jsme pro to udělali maximum. Doufám, že se to projeví.
Jaká je situace útočníka Romana Ráce? Počítáte s ním ještě?
Roman je po otřesu mozku a je to velmi subjektivní. Uvidíme, co dál.
Nejzvučnější je zatím poslední posila, slovenský reprezentant Juraj Mikúš. Mohla by to být nová osobnost extraligy?
Má toho spoustu odehraného. Hrál v KHL za Lev Praha, byl v Americe... Slibujeme si od něj zkušenosti a tvůrčí schopnosti, které nám minulý rok chyběly. Mohl by přinést do naší hry klid.
Těší vás, že si takového hráče, byť po těžkém zranění, můžete dovolit zaplatit?
Tak můžeme dovolit... Je to také o tom, že Juraj dva roky nehrál, měl komplikované zranění kolena a teď se snaží zase dostat zpět do formy. Z toho vyšlo, že u nás. Jsme rádi, že mu můžeme pomoct, že se zase může do toho dostat - a na druhou stranu on nám může pomoct také.
