Jarome Arthur-Leigh Adekunle Tig Junior Elvis Iginla. Tak zní celé jméno syna nigerijského právníka a americké učitelky hudby, který se narodil v kanadském Edmontonu. Díru do světa ale udělal v jiném městě provincie Alberta.
Ač draftován Dallasem v roce 1995, do NHL nakoukl poprvé v dresu Calgary o rok později.
„Dalo by se říct, že jsem tam vyrostl. I když jsem si za Flames zahrál až v 19 letech, jezdívali jsme tam předtím na mládežnické turnaje,“ popisoval Iginla na oficiálních stránkách klubu, jak si už jako mládežník představoval, jaké by to bylo hrát v unikátní hale Saddledome.
Sen se mu splnil. I když v ne úplně nejvydařenějším období pro Calgary - tým se na přelomu tisíciletí nepodíval do play off po sedm sezon v řadě. Naopak Iginla hokejově rozkvétal a v týmu si budoval pozici produktivního lídra.
S jeho vývojem šlo nahoru i celé mužstvo. Když v roce 2004 získal Iginla (během první sezony coby kapitán) druhou Maurice Richard Trophy pro nejlepšího střelce NHL, ukončili Flames čekání na vyřazovací boje. A to ve velkém stylu.
Calgary se prokousalo do finále, kde čelilo Tampě. Sedmizápasovou přetahovanou zpestřila památná bitka Iginly s Vincentem Lecavalierem, zisk Stanley Cupu ovšem nakonec slavili Lightning.
„Trvalo mi dlouho, než jsem tu porážku skousnul. Dodnes to občas zabolí. Vždycky jsem si přál zvednout ten pohár nad hlavu,“ mrzí stále Iginlu. Žal zmírnil triumf na Světovém poháru téhož roku, s Kanadou se také radoval ze zisku dvou olympijských zlatých medailí (2002, 2010).
S nejvysněnější trofejí se ale jako hráč už nikdy nepomazlí. „Osud mi to zkrátka nepřál,“ je smířený 41letý bývalý útočník, který zaokrouhlil počet bodů v 1 554 utkáních na 1 300 (625 + 675).
V roce 2013 se Flames v rámci přestavby rozloučili s dlouholetou ikonou týmu, Iginla se stal hráčem Pittsburghu. Během následujících let si zahrál ještě za Boston, Colorado a naposledy Los Angeles. Před uplynulým ročníkem po něm nesáhl už žádný z týmů a po roční vynucené pauze se Iginla rozhodl definitivně uzavřít hráčskou kapitolu.
Inspiroval už jen svou přítomností, vzpomíná Kotalík
Vzpomínat má rozhodně na co. A lidé, kteří měli čest se s ním setkat, zase rádi vzpomínají na něj. Jedním z nich je Aleš Kotalík, někdejší český kanonýr, jenž s Iginlou sdílel kabinu na sklonku své kariéry v NHL.
„Jeden z nejinspirativnějších spoluhráčů. Úžasný kluk, který tvrdě makal na ledě i mimo něj,“ vybavoval si Kotalík pro iDNES.cz. Když se v roce 2010 hlásil v Calgary, Iginla se postaral o to, aby se cítil jako doma. Staral se nejen o Kotalíka, například pravidelně pořádal týmové akce u sebe doma.
„Hodně jsme se skamarádili, zůstávali jsme spolu občas po tréninku na extra dávky. Pracoval tak, aby byl vzorem pro spoluhráče. A nejvíc nesnášel porážky,“ zaznamenal Kotalík.
Bývalý generální manažer Calgary Craig Button o Iginlovi kdysi prohlásil: „Je lepší člověkem než hokejistou. A všichni moc dobře víme, jak skvělým hráčem je.“
Není pochyb o tom, že se číslo 12 bude co nevidět vyjímat pod stropem domácí arény Flames, stejně jako se dá očekávat pozvánka mezi členy Hokejové síně slávy. Zaslouženě.
