„Nechci to uspěchat. Můžu se vrátit v neděli, příští týden, konkrétní datum neřeknu. Nechci to uspěchat, protože mám docela strach. Nic mě nebolelo a neznám důvod, proč se mi to stalo,“ říká Jágr.
Na jaře pomohl Rytířům postoupit skrz baráž, teď - 31 let po svém ligovém debutu - bude jeho snahou Kladno mezi elitou udržet. Pro bookmakery je však tým outsiderem a tipují, že právě on odnese novinku, kdy nejhorší přímo sestupuje.
Takže jak silný tým jste?
Něčemu věříte, ale jsem zvyklý se na cestě za svým cílem přizpůsobit, také proto jsem pořád schopný hrát na nějaké úrovni. Hokej se za mou profesionální kariéru, která trvá už 31 let, hrozně změnil. Je jiný a člověk tomu musí přizpůsobit tréninky i hru. A tak se snažím vnímat náš tým. Můžu z něj mít nějaký pocit, ale ten se po několika zápasech změní – buď pozitivně, nebo negativně. A pak musíte zareagovat.
Jak reagujete, že jste podle sázkových kanceláří outsidery?
Bookmakeři to mají založené na statistikách. A když se podíváte na výsledky z přípravy, že jsme nováček a udělali málo posil, tak se není čemu divit. Jenže sport je zajímavý tím, že i když si myslíte, že je něco tutovka, tak ona není. A proto lidi na sport chodí. Není to jako jít do kina, kde je prostě film dávno natočený a konec je jistý. Ve sportu může hrát nejhorší s nejlepším a dopadne to jinak, než čekáte.
Jenže v přípravě jste žádný z extraligových celků neporazili.
Ano, neměli jsme dobrou bilanci a na hráčích bylo poznat, že moc chtějí vyhrát, než soutěž začne. Na sebevědomí to nepřidá, ale zase vás to donutí víc pracovat. Protože vidíte, že když budete takhle pokračovat, nikam se neposunete a v lize nikoho nedoženete. Je to necelý měsíc, co jsme doma dostali klepec od Plzně (2:8) a dva dny nato i ve Varech (1:7). Tak uvidíme, kam jsme se posunuli.
Kladenský risk z nouze: starý Jágr, marod Réway a problematický Stach |
Jak těžké je pro nováčka kádr skládat? Jedním z důvodů zrušení baráže byla i větší férovost. Když však tým první ligy postoupil koncem dubna výš, byl už hráčský trh přebraný.
Přebraný? Tam už žádní hráči nejsou. Kluby skládají kádry v únoru a to my ještě ani nezačali play off. Nám nikdo nezaručil, že postoupíme, takže kdo by se k nám hrnul? Nikdo! Každý chce hrát extraligu, až když ji nemůže hrát, jde níž. Další věc je, že jsem slíbil většině hráčů, kteří extraligu vybojovali, že si ji i zahrají. Díky tomu jsme se z baráže prokousali. V minulosti byla řada týmů, kde si hráči mysleli, že když postoupí, tak je všechny vymění. A pak tam není taková motivace.
Když mluvíte o motivaci, přijde mi, že jste se za poslední dobu hodně změnil. Dřív jste se skrýval, nerad dával rozhovory. Teď se lidem víc otevíráte, děláte instagramové streamy, v nichž radíte rodičům sportovců. Proč?
Moje pozice se změnila. Už nejsem jenom hráč, jsem i majitel klubu. A mám určitou zodpovědnost k našemu mužstvu i městu. Pro pár mladých hráčů jsem byl či jsem vzorem. Neříkám, aby mě do písmene kopírovali, ale každá informace jim může pomoct – pozitivně i negativně. Navíc trávím spoustu času mezi lidmi, kteří jsou o dost mladší než já, a chápu, že Instagram je trend současné doby. Zároveň si však myslím, že sociální média ublížila sportu.
V jakém smyslu?
Když nebyla reklama skrz Facebook, Instagram, kterou nazývám jednoduchou, měl to sport snazší. Firmy a společnosti se díky sportu mohly zviditelnit a byla to pro ně nejlevnější možnost reklamy. V televizi byla drahá a moc jiných způsobů nebylo. Ale když přišly sociální sítě, tak se sport posunul mezi dražší reklamy. Tak to ovšem je a nám nezbývá než s tím bojovat.
Přitom lidi mnohdy čekají, že Jágr vyleze před zimák a tam čeká deset sponzorů.
Jo, lidi si to myslí. Ale ono být Jágr je někdy na škodu, už jsem zaznamenal, že firmě vadí, že pak prodává Jágra, ne ten produkt.
Že když Jágr jede na kole, tak lidi koukají na něj, a ne na kolo?
Ano, asi to tak je. Myslím, že v tomhle stát zaspal, protože podpora od něj, zvlášť v tak populárním a drahém sportu, jako je hokej, by měla být vyšší. Už jen provoz haly se nedá s jinými sporty srovnávat. Hokej je černá díra, není to výdělečné, pokud nejste ve městě jako Brno. Tam je hokej fenomén, velká událost. My jsme 60tisícové město, a když dostaneme na zimák pět tisíc lidí, je to procentuálně vysoké číslo. Žasneme, že jsou v Americe vyprodané haly, ale to jsou všechno milionová města. My se s tím pereme, ale není to tak jednoduchý byznys, jak si lidi představují.
Snažíte se přes Instagram oslovit i mladší generaci? Přece jen čtyřicátníci a výš, kteří vás viděli salutovat v Naganu, k vám respekt mají, ale teenageři už mají dnes jiné vzory.
Plně to respektuji. Viděl jsem u všech sportovců, kteří odcházeli z výsluní, že za pár let po vás ani pes neštěkne. To mi nevadí. Já musím být aktivní, protože jsem majitel klubu. Na druhou stranu, i když ta mladá generace má jiné hrdiny, jejich rodiče se pořád snaží vychovávat své děti podle svých vzorů. V tom mám náskok. Ale sport už není pro mladé číslem jedna.
Kladenský útočník Jaromír Jágr v akci během barážového duelu s Chomutovem
Jenže je fascinující, že 31 let po své premiéře v nejvyšší soutěži stále hrajete a neodpočíváte v houpacím křesle.
To by byla cesta do pekel, protože bych se za pár let nemohl hnout. Většina lidí vidí svět zkresleně – touží si vydělat, aby pak už nemuseli nikdy nic dělat. Ale k tomu jsme nebyli stvoření. Proč bychom na světě byli, kdybychom dřeli, abychom se pak ničili tím, že bychom se nepohybovali? Proto máme ruce a nohy, abychom se v určitém sportovním duchu udržovali. Svaly samy od sebe nerostou.
Los hokejové extraligy |
Velké procento společnosti se ovšem neudržuje ani tak, že?
Jasně, lidi, kteří nebyli zvyklí sportovat, se naučili žít bez silných svalů, bez podpory těla. Ale sportovec, který byl v kondici, měl silné svaly a nic ho nebolelo, tak když se ocitne ve fázi, že nic nedělá, ničí ho to. Změna je velká a on najednou cítí bolest, na kterou nebyl zvyklý.
Takže vy v 47 letech dřete, aby vás nic nebolelo?
Samozřejmě! Musel bych stejně něco dělat, protože nechci být tlustý jako koule. Vím, co se mnou udělalo, když jsem se tři měsíce nehýbal. Mám to v genech, protože když jsem se narodil, měl jsem přes pět kilo. A vidím okolo sebe, jak lidi trápí bolesti kyčlí, zad, kloubů. Chybějí jim svaly, podpora těla.
Teď jste však výrazně zhubl.
Protože jsem tvrdě trénoval, byl dvakrát denně na ledě. O to víc mě mrzí, že deset dní předtím, než to začíná, se to pokazilo a jsem zase na startu.
Zpět k sezoně. Jste věřící člověk, tak jak moc věříte, že navzdory prognózám s Kladnem v extralize uspějete?
Věřit v něco a hlásat něco do světa jsou dvě rozdílné věci. Nejsem čokl, který je schován za plotem a štěká. Já když si věřím, tak si věřím vnitřně. Když začnete křičet něco do světa, jen na sebe pletete bič. Lidi pak hodně čekají. Důležité je, abychom si věřili my sami. Sezona je dlouhá a já už po zápasech, kdy jsme dostali debakl, říkal: Co je pravda teď, neznamená, že bude pravda i za měsíc. Svět se hrozně rychle mění a je přece jen na nás, jak se bude měnit. My jsme ti hybatelé.
