„Po osmnácti letech se podívejte na pozitiva,“ stojí v Jágrově příspěvku. „Kdybych hrál dobře, nikdy byste nedraftovali Ovečkina. A pravděpodobně byste loni nevyhráli Stanley Cup... Nemáte zač.“
Z Jágrova příspěvku jde vycítit částečná recese. Statisticky si ovšem neoddiskutovatelně pohoršil. A na týmový úspěch čekal jen marně.
On, bývalý kapitán Penguins. Dvojnásobný vítěz Stanley Cupu, celkem pětinásobný vládce ligové produktivity, který společně s obráncem Františkem Kučerou odešel v létě 2001 za talentované útočníky Krise Beeche, Michala Sivka a beka Rosse Lupaschuka.
Z pravidelné účasti za Pittsburgh v play off vzešel v prvním roce po přestupu do Washingtonu konec už po základní části. Ze 121 bodů spadl Jágr na 79 (byť třináct zápasů marodil).
„Má první sezona prý byla hrozná, ale i tak jsem byl pátý v bodování, a to jsem vynechal třináct utkání,“ jako by 47letý Jágr krčil rameny.
Jenže v dalším roce nasbíral bodů 75, v play off zvládl s týmem jen první kolo. Po 46 zápasech (a 45 bodech) třetí sezony už vedení Capitals došla trpělivost. Jágrův sedmiletý kontrakt byl pro prodělávající klub přílišnou zátěží. Z ekonomických i sportovních důvodu vyměnil majitel Ted Leonsis českého hokejistu do Rangers.
Stejně tak se z hlavního města USA pakoval další hvězdný a drahý útočník, Michael Nylander.
Co se tehdy zdálo jako špatný sen, vyústilo po téměř dvaceti letech v úspěšnou realitu.
Vyjádření, že jen díky Jágrovým špatným výkonům mohli Capitals draftovat Ovečkina, je třeba brát s nadhledem. Nicméně faktem zůstává, že při dražbě mladíků 2004 Alexandra Ovečkina v první volbě skutečně zvolili.
A po letech úsilí a tvrdé dřiny na Stanley Cup s ruským kapitánem, útočníkem Jakubem Vránou nebo obráncem Michalem Kempným skutečně dosáhli.
