"Sedli jsme si jak na ledě, tak i mimo něj, což je důležité v těžkých chvílích, když se nedaří," uvedl Balaštík na adresu svého věrného spoluhráče, který mu ve druhém finále nahrál na vyrovnávací gól a dvěma asistencemi i vítězným nájezdem zajistil Zlínu výhru.
Kdy jste si Petra Lešky poprvé všiml?
Jako junior jsem chodil pravidelně na extraligu, takže jsem věděl, že se tam objevuje. Víc jsem ho poznal, když jsem na konci roku 1998 dostal šanci v áčku. Nás mladé bral tehdy jako konkurenci a občas nám to dal pocítit. Tehdy bylo rozdělení na mladší a starší zřetelnější.
V čem je jeho největší síla?
V předvídavosti, čtení hry a skvělé nahrávce. S tím se musí člověk narodit, i když se to dá zlepšit.
Komunikujete spolu hodně?
O hře se spolu bavíme často. Čerpáme z televize, NHL i od soupeřů. Každý přijde s nějakým postřehem. Ale on je pak tím, na koho se v pětce spoléháme. Spoustu věcí nám svou hrou ulehčuje. Když jsem byl v NHL nebo loni v Mladé Boleslavi, musel jsem svoji hru změnit.
