Nejprve s touto myšlenkou za vedením obou klubů přišel, poté, co ji obě vzala za svou, ji pomáhal prosadit i na ledě. A k jejímu naplnění neváhal ve dvaačtyřiceti letech znovu obout ligové brusle, byť už ne extraligové, ale „jenom“ druholigové.
Společně se svými novými spoluhráči šel odhodlaně za tímto cílem do chvíle, než jim cestu k němu zatarasil soupeř ze Sokolova.
Ve finále českých skupin se hrálo na plný počet pěti zápasů. Tým ze západu Čech byl nakonec o trošku úspěšnější a v pátek se pustil do posledního kroku k přímému postupu. Shodou náhod ve stejný čas, kdy se hráči Vrchlabí včetně Bednáře v restauraci Gól na tamním stadionu loučili společně s fanoušky se sezonou.
Pro borce, jenž za sebou má více než dvacet sezon v profesionálním hokeji, mezi kterými nechybějí ani kluby kanadsko-americké NHL, to asi také bylo opravdu poslední loučení s profihokejem. „Žádný další výjezd na brusle už nebude,“ hlásil útočník před pátečním odjezdem do Krkonoš po dotazu, zda se v případě, že bude zájem ze strany klubu, pokusí letošní cíl úspěšně dotáhnout v sezoně příští v pozici hráče.
„Rozhodnutí znovu hrát těžké nebylo, šel jsem podpořit vidinu vlastní myšlenky.“ |
Hrát jste nechtěl už po minulé sezoně, nakonec jste ale toto rozhodnutí změnil. Bylo těžké znovu se rozhodnout pro aktivní kariéru?
Pro mě určitě ne, šel jsem podpořit vidinu vlastní myšlenky. S tímhle nápadem jsem přišel za vedením Hradce, domluvili jsme se i s Vrchlabím, byl jsem plný energie.
Tu jste asi hodně potřeboval hlavně v lednu, kdy jste začal za Vrchlabí pravidelně hrát.
Na začátku to bylo těžší. Přece jen jsem devět měsíců nehrál, do toho nová výstroj, sešlo se to jedno s druhým a chvíli mi trvalo, než jsem se do toho dostal. Zlepšilo se to ale, závěr už byl lepší. Bohužel teď převládá pocit neúspěchu, z tohoto pohledu jsem zklamaný. I když musím říct, že jsme udělali maximum.
Jaké to pro vás bylo být mít vedle hráčské zodpovědnosti na ledě i zodpovědnost spojenou s vaší pozicí sportovního manažera klubu, který měl na postupu Vrchlabí zájem?
Pochopitelně přemýšlíte o tom, jak to udělat, aby to vyšlo, ale na ledě tyhle myšlenky musíte hodit za hlavu, s tím se hrát nedá.
Nevyšlo to velmi těsně, vždyť i v pátém zápase, který jste v Sokolově prohráli 1:2, jste vedli, měli další šance a v závěru jste mohli minimálně vyrovnat. To rozhodlo celou sérii?
Je pravda, že ty šance jsme měli, já měl jednu za stavu 1:0 a kdybych gól dal, asi by to vypadalo jinak. Musím ale říct, že v tom pátém utkání měl Sokolov šancí víc. Spíš byla škoda čtvrtého zápasu. Za stavu 2:1 na zápasy jsme mohli doma rozhodnout, vedli jsme 2:0 a měli snad čtyři pět tutovek. Bohužel to nevyšlo, Sokolov zápas otočil a sérii vyrovnal.
„Člověk se učí celý život a pro mě to byla další hokejová škola.“ |
Šlo sice „jen“ o třetí nejvyšší soutěž, ale zápasy, hlavně ty v play off, byly velmi kvalitní. Jak jste to viděl vy?
Byl jsem překvapený, v jakém tempu se hraje. A Sokolov, který nás vyřadil, má opravdu dobrý tým.
Jak jste se sžíval s druholigovým hokejem?
Zpočátku jsem si musel zvyknout, že hráči reagují jinak než v extralize, že určitá načasování mají zafixována jinak, tomu jsem se musel přizpůsobit. Šlo to ale rychle a zápasy jsem si opravdu užíval. Člověk se celý život učí a pro mě to byla další hokejová škola.
Ještě něco vás překvapilo?
Určitě fanoušci. U nás v Hradci jsou fantastičtí a úžasní, ale o vrchlabských to platí také.
Vrchlabí se letos postoupit, což bylo součástí plánu vaší vzájemné spolupráce, nepodařilo. Bude tenhle plán platný i pro příští sezonu?
Tohle je ještě moc čerstvé, budeme o tom s vedením ještě mluvit a uvidíme. Já to ale dál vidím jako užitečnou spolupráci v úsilí dostat se výš. Pro Vrchlabí do vyšší soutěže a obecně jako prospěšná součást výchovy mladých hráčů, kterých má Hradec dost.
