„Je to vlastně celá moje kariéra,“ vypravoval hradecký kapitán, co pro něj překonání této gólové hranice znamená.
Sledoval jste, že ji máte nadosah?
Co si budeme povídat, je docela hezký číslo a kdybych někomu tvrdil, že jsem na to nemyslel, tak bych lhal. Bylo to vidět i na mém výkonu. Snažil jsem se víc střílet.
I díky tomu jste se po jubilejním gólu nezastavil, přidal jste další dva a zaznamenal jste hattrick. Kde se to ve vás vzalo?
Bylo to hodně o štěstí, puky se ke mně spíš odrážely. Třeba druhý můj gól byla dorážka a opravdu štěstí, že se ke mně puk dostal. A ten třetí gól, kdy jsem ujel, ale málem mě Cingel předjel, tak to asi gólem skončit nemělo.
Z tribuny to ale vypadalo, že jste soupeřovi hodně ujel..
Tak já jsem si připadal, že stojím. (smích) To zakončení bylo jediné, co mě napadlo a puk tam prošel, takže dobrý, gól.
Jaký je recept, že jste stále takhle gólově produktivní?
Já už moc gólů nedávám. Spíš se je snažím připravovat pro kluky. Že to tentokrát vyšlo zrovna na mě, bylo čistě jenom o tom štěstí.
Vzpomenete si na nějaký svůj jubilejní gól?
Pamatuji si snad jen na ten s číslem 250 . A na první ligový také, shodou okolností jsem ho dal ve Zlíně. Byl taky šťastný, taková žabka, ani nevím, jestli jsem to střílel. Na gólmana si už nevzpomenu, ale bylo to v sezoně 1994/95.
Své jubileum jste si nechal na víkend, který v českém hokeji patřil Jágrovi s Petrem Nedvědem. Nevyhecovali vás trochu?
Tak to vůbec ne, přišlo to samo. Té třístovky jsem si byl vědomý a čím víc si to člověk uvědomuje, tím méně to jde. Takže jsem rád, že to tam dneska spadlo a jede se o to uvolněněji dál.
Zapadl jste tím ale pěkně mezi slavné čtyřicátníky...
Nechcete mě ale s těmi legendami srovnávat? Myslím, že to mi rozhodně nepřísluší, to je úplně v jiné dimenzi.
