Nedávno se Pouzar do Edmontonu vrátil, klub ho pozval i s jeho legendárními spoluhráči na oslavu třicetiletého výročí zisku prvního Stanley Cupu pro Oilers.
„Klub má celkem pět Stanley Cupů. My byli první, kdo ho vyhrál. Na setkání přijel Jari Kurri, Wayne Gretzky, Mark Messier, Glenn Anderson, Paul Coffey nebo Willy Lindström. Krásně jsme si zavzpomínali,“ vyprávěl bývalý hokejista, který patří i do síně slávy českobudějovického Motoru.
„Můžu říci, že tak dojemný zážitek už dlouho nepamatuji. Když člověk vzpomíná před šestnácti tisíci diváky, kteří nepřišli na hokej, ale na nás, staré dědky, je to úžasné. Lidi tam vydrželi sedět tři a půl hodiny, byli nadšení. Tleskali, když na plátně pouštěli naše staré zápasy. Bylo to tak dojemné, že jsem brečel Gretzkymu na rameni a moc jsem všem děkoval, že mě pozvali,“ líčil Pouzar oslavu v Edmontonu. „Ještě teď, když si to vybavím, se mi tlačí slzy do očí,“ usmál se.
Jaroslav Pouzar (62 let)Bývalý hokejista se narodil v Čakovci u Budějovic. V československé lize se poprvé objevil v roce 1975, kdy nastoupil za Motor České Budějovice. V roce 1982 jej v draftu NHL vybral na celkově 83. místě tým Edmonton Oilers. K prvnímu zápasu za Edmonton nastoupil v sezoně 1982/83. V Edmontonu odehrál čtyři sezony. Pak přestoupil v roce 1987 do německého Rosenheimu, kde v roce 1990 ukončil aktivní kariéru. Zúčastnil se šesti mistrovství světa (1976, 1977 – zlato, 1978, 1979, 1982 – stříbro, 1981 – bronz), dvou olympijských her (1976 – stříbro, 1980 – 5. místo) a dvou Kanadských pohárů (1976, 1981). |
Zavzpomínal ještě na jeden moment. „Nebrečel jsem jen já, ale i bývalý majitel Oilers Peter Pocklington, který tehdy prodal Gretzkyho a fanoušci byli naštvaní. On se bál, jak ho teď přijmou, a oni mu tleskali, protože pro hokej něco udělal. Proto plakal,“ popsal Pouzar.
Sám by si přál, aby se podobné vzpomínkové akce pořádaly i v Česku. „Já to opravdu slovy těžko popíšu. Ale myslím si, že my bychom to nezvládli udělat. Málo si vážíme lidí, kteří něco dokázali,“ podotkl majitel tří slavných trofejí.
Jaroslav Pouzar si díky slavnostnímu setkání se spoluhráči vzpomněl i na sezonu 1983/1984, kdy vyhráli první pohár lorda Stanleyho. „Byl to dlouhý ročník, hráli jsme asi 80 zápasů a pak play-off. Pamatuji si, že největší boje jsme sváděli s Calgary Flames. Nakonec jsme je ve finále konference porazili. V úplném finále jsme zase hráli s New Yorkem Islanders, stejně jako rok předtím,“ začíná vyprávět hráč, který v NHL nosil číslo 10.
První zápas o Stanley Cup Olejáři z Edmontonu v New Yorku vyhráli 1:0. „Všichni byli nadšení a spokojení. Jenže druhý zápas jsme rupli 2:6. Protože každý hrál špatně. Zkrátka to nebylo ono. Po zápase přišli do šatny trenéři i majitel a vynadali nám. Pak jsem se přihlásil, že bych rád klukům něco řekl, ale jen jim, ať jdou pryč. Tak jsem se postavil a říkal, že mi bude 33 let a že jsem si do Kanady přijel pro Stanley Cup. A jestli budou hrát tak jako dneska, kdy si každý hraje na sebe, že to nemůžeme nikdy vyhrát. Musíme bojovat jako tým, kde je jedno, kdo dá góla. Nesmíme tolik faulovat a hlavně hrát pro mužstvo,“ popisuje Pouzar svůj tehdejší proslov.
Spoluhráči slova českého hokejisty vzali, protože Oilers pak vyhráli třikrát za sebou a New York Islanders porazili 4:1 na zápasy. „Na to rád vzpomínám a teď jsem si ještě víc uvědomil, jak dobře mě kluci v Kanadě vzali mezi sebe. Mně bylo skoro 33 let a jim bylo okolo dvaceti. Tehdy byl manažer a trenér Glen Sather skoro stejně starý jako já. Také jsem mu občas radil,“ směje se Pouzar.
Druhý Stanley Cup vyhráli Olejáři v následující sezoně. Ten třetí pak v roce 1987. „To jsem hrál už v Německu, protože jsem nechtěl emigrovat do Kanady, když komunisti nepustili rodinu za mnou. Do Německa mi volal Glen, že potřebují, abych za ně hrál v play-off o Stanley Cup. Jenže já jsem se musel zeptat na českém svazu, jestli mě tam pustí, nebo ne,“ popisuje cestu ke třetí trofeji.
Oficiálně Pouzara tehdejší režim do Edmontonu nepustil, ale on stejně odletěl předtím, než dostal zákaz. „Nakonec musel Edmonton za mě zaplatit asi tři tisíce dolarů jako odstupné, český svaz chtěl ale napřed deset,“ vzpomínal Pouzar.
