Liberecký útočník Jaroslav Vlach má teď za sebou první dva týdny přípravy na suchu a doufá, že se mu podaří rozháranou hlavu dát do pořádku. Má omezený program, musí se za každou cenu vyhnout zbytečným nárazům.
„Zatím mám zakázané běhání a skákání. Ale do posilovny chodím normálně s týmem a dělal jsem i sprinty na kole,“ říká Vlach. „Musím dělat postupné kroky, a když mi třeba v tréninku něco vadí, domluvit se s trenérem na nějaké úlevě. Věřím, že je všechno na dobré cestě, žádné problémy zatím nemám. Uvidíme, jak to bude, až začnu běhat.“
Do srpna má jasně daný plán: příprava sice ano, ale s co největší opatrností. Pak se ukáže, jestli bude moci naplno pokračovat v hokeji. Záruku mu teď žádný doktor nedá. Léky tady nepomůžou, důležitý je čas a klid. Počkat, až bolesti hlavy a závratě pominou. „Doufám, že se mi podaří úplně vyléčit a že moje kariéra nebude v ohrožení. O tom nechci vůbec uvažovat, černé myšlenky se snažím vytěsnit,“ tvrdí 25letý útočník, který do Liberce přišel ještě jako žák základní školy z Kolína.
Otřesy mozku jsou v hokeji častým a obávaným jevem. Své by mohl vyprávět třeba hvězdný útočník Sidney Crosby, který kvůli opakovaným otřesům přišel o část kariéry. Jen v poslední sezoně zažil dva, naposledy se těžce sbíral z ledu před měsícem.
Jaroslav Vlach měl podobné problémy už při loňském finále, které Liberec proměnil v historický titul. Další sezonu však odehrál a zdálo se, že všechno bude dobré.
Až do 44. kola, kdy Bílí Tygři hostili Chomutov. „Dostal jsem loket od Vondrky a znovu mi to naskočilo,“ vrací se Vlach k osudové chvíli. Do konce základní části si dal pauzu, ale do čtvrtfinále proti Plzni už zase nastoupil. Ve druhém zápase však dostal další ránu do hlavy a s lékaři a trenérem se shodl, že dál už to nepůjde. Ve zbytku zápasů play-off už musel trpět na tribuně.
Po prohraném finále s Kometou se liberecký kouč Filip Pešán vyjádřil, že v klíčových bojích chyběl Tygrům právě rváč Vlachova typu, který dokáže tým v pravou chvíli nabudit. „Já nevím, jestli jsem chyběl, nerad hodnotím sám sebe,“ říká skromně útočník, který coby mládežník strávil dva roky v zámoří. „Kluci hráli fantasticky, neskutečně bojovali, ale Kometa byla asi lepší. Sledovat to z tribuny pro mě bylo fakt strašné.“
Svůj důrazný styl hokeje měnit nehodlá. Předurčuje ho k tomu i urostlá postava: při výšce 188 centimetrů váží 107 kilo. „Můj stav se lepší. Doufám, že budu zdravý a budu hrát zase ten hokej, co mě doteď zdobil,“ říká Jaroslav Vlach. „Nejsem první ani poslední, komu se něco takového stalo. Podobné problémy zažila spousta hráčů.“
V pondělí vyjedou liberečtí hokejisté na led, který jim klub nechal na týden připravit uprostřed suché přípravy. Zabruslit si chce i Jaroslav Vlach, ale raději jen sám a bez spoluhráčů. Kvůli zdraví se chce vyhnout osobním soubojům, které jsou jinak jeho doménou.
