"Vždycky jsem chtěl chytat v Evropě. Dostal jsem šanci odjet na zkoušku do Jihlavy, do jednoho holandského klubu a nebo na Slovensko. Rozhodl jsem se jednoznačně pro Duklu," říká čtyřiadvacetiletý brankář z Miltonu v Ontariu.
Máte za sebou úvodní trénink na ledě, převažují pozitivní pocity, nebo spíš rozpaky?
V první řadě jsem si hned uvědomil, že tahle liga bude mít mnohem lepší úroveň než srbská, kde jsem chytal loni. Je vidět, že jsou tady hráči chytřejší a mají lepší pohyb. Chvilku mi asi bude trvat, než se tomu přizpůsobím.
Zmínil jste vaše působení v Srbsku. Proč právě tahle liga?
Dva moji kamarádi z Kanady v Bělehradě hráli a na začátku sezony mi volali, že se jim zranil gólman. Ptali se mě, jestli bych nechtěl přijet a vyzkoušet si to. Bral jsem to jako příležitost dostat se do Evropy a nějak tady začít.
Vašeho bratra Charlieho také zlákalo Česko, zkouší štěstí v Chomutově. Hrála tahle skutečnost ve vašem konečném rozhodování velkou roli?
Určitě to byl jeden z hlavních důvodů, proč jsem se rozhodl právě pro Jihlavu. Naši rodiče v Evropě nikdy nebyli, takže pokud bychom tady oba s bráchou zakotvili, mohli by za námi přijet.
Není teď rodičům doma trochu smutno, když jste s bratrem opustili Milton?
Možná ano, ale my máme ještě mladší sestru. Teď chodí na střední školu, takže je doma ona.
Také se věnuje nějakému sportu?
Ano, před dvěma lety začala hrát hokej. A stejně jako já se postavila do branky (usmívá se). Pro ni je to ale spíš jen zábava. Je jí šestnáct a na prvním místě je u ní škola.
Věděl jste něco o Dukle?
Když jsem se rozhodl, že pojedu do Jihlavy, tak jsem si o ní samozřejmě něco přečetl.
A co jste se dozvěděl?
Že je to klub s obrovskou hokejovou historií a že je nejúspěšnějším týmem v počtu získaných domácích titulů.
O hráčích tam také byla nějaká zmínka?
Ne. Vlastně až tady jsem se dozvěděl, že za Duklu hrál Bobby Holík a taky to, že tu chytal i Dominik Hašek.
Je vidět, že jste ty tři dny od příjezdu do Jihlavy nezahálel...
To ne (směje se). O víkendu jsem měl čas, a tak jsem si byl prohlédnout náměstí a okolí.
A to, co jste na své poznávací procházce objevil, se vám líbilo?
Rozhodně, líbí se mi tady opravdu moc. Je tady klid a město působí takovým mírumilovným dojmem. K ničemu nemám absolutně žádné výhrady.
Prý jste dostal na přivítanou svíčkovou s knedlíkem. Jak se vám zatím zamlouvá česká kuchyně?
To bylo přesně to, co jsem chtěl hned po příletu do Česka udělat, ochutnat zdejší kuchyni (směje se). Jídlo se trochu podobá tomu, které se vařilo v Srbsku, ale musím říct, že tady mi chutná podstatně víc.
Váš přílet se údajně neobešel bez problémů, prý jste nenašel svoje hokejky...
To je pravda, ale už je všechno v pořádku. Loni v Srbsku jsem na tom byl hůř. Tam mi nedorazilo vůbec nic, ani výstroj. Musel jsem se bez ní čtyři dny obejít.
Podle toho, co říkáte, to vypadá, že vám zatím Česko vyhovuje po všech stránkách...
Dá se to tak říct, ale samozřejmě vím, že mě ještě čeká pořádný kus práce. Každopádně se na ni těším. Jak už jsem řekl, moc se mi tady líbí.
A s bratrem už jste se viděl?
Ano, v neděli v Praze. Další setkání jsme ale odložili až na led.
Jak by pak dopadl souboj bratrů Giffinových v zápase?
Oba bychom si přáli, aby k tomu došlo. Brácha samozřejmě tvrdí, že by mi dal gól, ale to je nemožné (směje se).
