"Byla to pro mě první velká akce a vyšel z toho takový zvláštní turnaj. Nemá cenu se k tomu moc vracet, ale vztahy v mužstvu nebyly úplně optimální," vysvětloval.
Právě v Itálii se Straka poprvé a zatím naposledy na mistrovství světa sešel s Jaromírem Jágrem, svým pozdějším spoluhráčem v Pittsburghu. "Jarda snad právě kvůli tomu výbuchu před devíti lety nechce letos přijet," žertoval. "Říkali jsme si tenkrát, že nic podobného už nikdy nechceme zažít. Ale vážně: on je po sezoně dost domlácený, navíc tuším, jaké zklamání po vyřazení prožívá. Ani volat mu nebudu, nemůžete nikoho do ničeho nutit. On by mi to stejně nezvedl," odhadl.
Sám přijal účast v týmu poté, co Pittsburgh nepostoupil do play-off, a hned se stal kapitánem.
"Někdo to musel dostat, tak jsem to holt já. Asi za zkušenosti, nebo proto, že už jsem něco v hokeji zažil. Vím, co mám na ledě udělat a nic na tom nemění, jestli jsem kapitán nebo ne. Nedělal bych z toho žádnou vědu," mávl rukou, s tím, že má v kabině řadu zkušených spoluhráčů, o které by se mohl v případě potřeby opřít.
"Třeba jako po první třetině zápasu s Rusy v Budějovicích, kdy promluvilo víc kluků a řekli jsme si, že takhle to nepůjde. A pak jsme zápas dohráli ve slušném tempu. Fakt ale je, že jako kapitána tě všichni víc sledují, máš větší zodpovědnost," uvědomuje si.
Ačkoli ze šesti závěrečných utkání před MS vyhrál tým trenéra Lenera jen dvakrát, Straka soudí, že tým má na to, aby se porval o nejcennější medaile.
Výsledky v přípravě nejsou podle jeho názoru tak důležité, porážky mohou naopak prospět. "Možná je dokonce lepší, když pár přípravných zápasů nevyjde. Všichni totiž vědí, že to není perfektní, bojují a snaží se dát do hry všechno. Když naopak vyhráváš třeba 5:1, cítíš se naprosto uvolněný a je snadné někoho podcenit," vysvětluje.
Připomněl navíc, že mužstvo proti Švýcarům, Slovákům a koneckonců ani proti Rusům nebylo zdaleka kompletní.
"Ještě očekáváme, jak se tým posílí, i když to není jen o zvučných jménech. Důležité je, aby se vytvořila parta, zachytal gólman. Lidé si možná po těch přátelácích povídají – to zas bude na mistrovství něco - ale já se toho nebojím. Chviličku nám sice potrvá, než se sehrajeme a zvykneme na trochu odlišný styl hry a taktiku. Síla však v mužstvu je. Psychicky nám navíc určitě pomohla i úterní výhra v Rusku," přemýšlí Straka nahlas.
Jeho kariéra je v posledních letech prošpikována zraněními. Předloni v říjnu si zlomil holenní kost na pravé noze a kvůli tomu přišel o účast na olympijských hrách v Salt Lake City. Když se pak na konci února vracel na led, hned v první třetině mu spoluhráč, švédský brankář Johan Hedberg, zlomil nešťastně hokejkou levý nadočnicový oblouk. Za osm dnů však Straka znovu hrál proti Carolině, ale kost, zlomená v říjnu 2001, opět nevydržela. Znamenalo to pro něho předčasný konec sezony. Přitom předchozí ročník byl pro něho nejúspěšnější v celé NHL; s 95 kanadskými body skončil v tabulce produktivity celkově čtvrtý.
K dovršení smůly na něho loni v létě při tréninku v posilovně spadlo 170 kilogramů těžké závaží a jen včasný zásah spoluhráče Milana Krafta zachránil Straku od katastrofálních následků. Nicméně znovu putoval do nemocnice.
"Při pojistkách už se na mě koukají skoro jako na nějakého lempla," usmál se při vzpomínce na svá zranění.
"Už nejsem nejmladší. Cítím to každé ráno, když se zvednu z postele, po sezoně mi budou z nohy vytahovat šrouby. Za chvíli nebude lehké se do mančaftu dostat, jsou tu hráči jako Hudler nebo Michálek, silní a přes své mládí už výborní," počítá se skutečností, že i on se již brzy stane součástí generační výměny.
Při odjezdu z Pittsburghu si popřál se spoluhráči hodně štěstí, s některými z nich se zřejmě potká i na světovém šampionátu.
"Silní budou Švédové, Finové, Slováci a také Kanaďané, kteří po zlatu na olympiádě touží po dalším úspěchu. Jen Američany to nezajímá. Nikdo výsledky nesleduje, nikdo jim hlavu neutrhne, když se mistrovství nepovede. Většina hráčů z nich jede na mistrovství jako na dovolenou, berou s sebou manželky a děti. Jako Kanaďané tehdy v Itálii. Neměli co ztratit a vyšlo jim to až na titul," vzpomněl si.
Cíl týmu i jeho osobní je však nade všechny pochyby: zlato. "Určitě. A myslím, že máme velkou šanci. My se nechystáme do Finska na dovolenou, chceme medaili, zlatou medaili. Kvůli tomu tam jedeme," zdůraznil Straka.
