Dají se tyhle chvilky s něčím srovnat?
Snad jen narození dětí bylo lepší.
Co téměř deset let starý postup do extraligy se Slavií?
Asi to jsou velmi podobné pocity. Euforie, nepopsatelné štěstí. (Přichází trenér Bokroš. "A pak že slovenský trenér protěžuje slovenského brankáře! Martin chytal výborně. Gratuluji! Já Martinovi věřil hned od začátku." Objímá Altrichtra).
Cítil jste důvěru trenéra opravdu hned od začátku?
No, nebylo to až tak žhavé (pousmání). Tedy ze začátku.
Už před příchodem do Zlína vás hodně lidí bralo jako věčnou brankářskou dvojku. Cítíte satisfakci?
Určitě. Pár lidí mě pořád podsouvalo, že jsem dvojka. Nikoho nezajímalo, že jsem chytal ve třiatřiceti zápasech. Těch škarohlídků nebylo hodně. Ale zato jako na potvoru to byli ti na těch důležitých místech (za kalhoty ho chytá syn: "Táto, já chci hokejku," žebroní. "Tak si řekni strejdovi Hamrlíkovi," odpovídá otec).
Co byste těm škarohlídům vzkázal?
Dokázal jsem, že umím chytat i ve vypjatých zápasech.
V čem byl Zlín tak výjimečný, že letos vyhrál titul?
Měli jsme skvělý tým. Bez primadon, nikdo si nehrál na hvězdu. Hráli jsme někdy až na hranici sebeobětování. Moc jsme chtěli.
Cítíte ke klubu vděk, že vás zbavil nálepky "toho druhého"?
Určitě. Chci ale taky poděkovat rodině. Manželce, s tou jsem se seznámil právě v době, kdy jsem se na čas musel rozloučit s extraligou. Prošla si se mnou moje putování po nižší lize. Býval jsem občas nevrlý.
Co bude teď?
Předpokládám, že velké oslavy. Vzhůru za obhajobou (smích). Teď si to musíme vychutnat. A to si pište, že tenhle tým to umí.
ON-LINE rozhovor s Martinem Altrichtrem během finále si prohlédněte ZDE
