Kolikátou sezonu už slyšíte od novinářů otázku, jestli budete pokračovat?
Pár sezon to už je, ale nepočítám to. Vždycky říkám, že se rozhodnu po sezoně podle toho, jak se budu cítit a jestli budu mít chuť.
Začaly tyhle otázky už po třicítce?
Před lety bylo hráčů v extralize kolem čtyřicítky hodně málo a dneska už to není výjimka. Je běžné, že hráči se udržují regenerací a jsou schopni hrát déle. Dřív byl hokejista ve třiceti už starý. Ale je to o výkonnosti a o tom, jak se člověk cítí.
A jak je to tedy letos s vámi?
Nechci říkat, že budu končit. Pravděpodobně si ještě jednu sezonu zahraju, ještě aspoň jednou bych si chtěl zahrát v play-off, ale nechci to ještě potvrdit. Domluvím se s Liborem Zábranským, až skončí play-out.Myslím, že jsem víceméně rozhodnutý, ale zadní vrátka si nechávám.
Příští sezona bude pro Kometu, co se týče play-off, určitě nadějnější. Byl to jeden z hlavních faktorů při rozhodování, protože play-out jste musel hrát i loni?
Play-off chce hrát každý hokejista a nikdo si před sezonou nemyslí, že bude hrát play-out. Ani my jsme si to nemysleli. Ale určitě bych byl rád, protože play-off je úplně jiné. I když je oboje náročné na psychiku, tak hrát o záchranu je ještě mnohem těžší a není to tak záživné. V play-off se hraje o vítězství, má to náboj. Uvidíme, jestli se mi to ještě někdy v kariéře podaří.
(úsměv)
Už jste řekl, že budete-li pokračovat, pak jenom v Kometě. O Olomouci, jejímž jste vlastníkem, jste tedy vůbec nepřemýšlel?
Uvažoval jsem o tom, ale pokud budu hrát, tak chci na té nejvyšší úrovni a myslím, že ještě příští rok budu schopen extraligu hrát. Nechci se moc hodnotit, ale myslím, že pro Kometu jsem byl platný. Pokud se na další sezonu dobře připravím, tak to zvládnu taky.
Nejen, že jste byl platný, ale dokonce jste vyhrál kanadské bodování týmu. Překvapilo vás to?
Začátek nebyl ideální pro nikoho, ale pak se to zvedlo a začalo se nám dařit i střelecky. A nebylo to jen tím, že se dařilo mně. Přišli noví trenéři, noví hráči a bylo to všechno dohromady. Byli jsme na tom skoro stejně s Romanem Eratem, jsme na sebe zvyklí a dokážeme si vyhovět. Pak s námi začal hrát Radek Dlouhý, sedl si s námi. Celkem to šlo. Nechci říkat, žemě to překvapilo. Jsem rád, že jsem týmu mohl pomoct.
Druhá půlka sezony vám vyšla, ale kde s odstupem času hledat příčiny, proč první půlka byla tak špatná?
Pro každého je důležitý vstup do sezony. Prohrávali jsme o gól o dva každý zápas a to se na psychice projeví. Postupně se ale začaly skládat maličkosti a druhou půlku jsme začali hrát slušně.
Byla to především psychika, kterou bylo potřeba změnit, nebo bylo potřeba hodně zasáhnout i do hokejových věcí, aby se záchrana povedla?
Psychika je hrozně důležitá. Je to větší část výkonu. Vary jsou toho jasným příkladem.
Celou sezonu jste měli prakticky vyprodanou halu. Co tomu říkáte, že vás lidé vydrželi povzbuzovat, i když se hodně nedařilo?
Chvilkama to nebylo moc příjemné, když nám dávali znát, co si myslí o našich výkonech. Ale byla velká očekávání. Samotný klub si myslel, že budeme hrát play-off. Fanoušci se nebavili o ničem jiném, než že budeme hrát výborně a vyhrávat, a realita byla jiná. Ale kromě pár chvil, kdy právem vyjádřili pocit z naší hry, byla atmosféra vynikající a je radost v ní hrát.
Po sezoně budete mít víc času věnovat se olomouckému hokeji. Jaké máte plány do budoucna?
U seniorského družstva bychom chtěli, aby výkony navázaly na letošní sezonu. Nebylo to vůbec špatné, kluci skončili třetí a předváděli pěkný hokej.
Znamená to, že špička první ligy je maximum, co jste momentálně schopni v Olomouci udělat?
To je vždycky otázka peněz. Šel jsem do toho kdysi i proto, že variantou bylo, že Jarda Vlasák chtěl prodávat licenci a byla možnost, že ji přesune do Olomouce. Ale tady o to nebyl zájem ani ze strany města, ani ze strany sponzorů. Extraligu jsme tady nebyli schopni zabezpečit.
