"Utkání jako každé jiné," říkal do telefonu v rozhovoru s MF DNES dvaatřicetiletý Dvořák. Zbytečně skromně – vždyť před ním na stejnou metu dosáhli pouze čtyři čeští hokejisté. Jubileum oslavil jednou asistencí.
Vážně jste takový milník neprožíval?
Jasně, měl jsem v hlavě, že budu hrát 1 000. zápas v NHL, v tomto ohledu to bylo určitě příjemné. Ale na druhou stranu: neberu to jako konec kariéry. Takové větší milníky v hokeji přicházejí, jsem rád, že se to povedlo. Ale taky doufám, že mám ještě hodně let před sebou.
Jak probíhala oslava, přichystal klub něco oficiálního?
Každý hráč, který v NHL dosáhne na 1 000. zápasů, dostává od ligy stříbrnou hokejku, pak přišly ještě nějaké dárky od kluků z kabiny a k tomu před zápasem proběhl slavnostní ceremoniál.
čeští vytrvalci v zámořské NHLrekordmani v počtu zápasů 1. Robert Holík 1 314 2. Jaromír Jágr 1 273 3. Roman Hamrlík* 1 186 4. Petr Svoboda 1 028 5. Radek Dvořák* 1 000 * stále aktivní hráči v NHL |
Se ženou jsme dostali hodinky a od týmu nějaký poukaz na pobyt v hotelu. Příjemný večer, o dárcích to však není. Škoda, že jsme nevyhráli, ale taky zaplaťpánbů za bod za prohru po nájezdech. I ten se nakonec může hodit.
Jste rád, že jubileum přišlo zrovna na Floridě, kde jste v zámoří strávil nejvíc času?
Je příjemné, že se to povedlo zrovna tady. Florida mě draftovala, dala mi šanci hrát NHL – a k tomu jsem ještě 1 000. zápas hrál proti Edmontonu, tedy mému bývalému klubu. Pěkně se to sešlo.
Zkusil byste popsat, co vám utkvělo v hlavě z dalších tří působení? V čem byli jiní Rangers, St. Louis a právě Edmonton?
V New Yorku jsem měl možnost být v jednom týmu nejen s českými kluky jako Péťa Nedvěd a Honza Hlaváč, ale byli tam taky Messier, Lindros, Fleury, Leetch, Graves – to jsou jména, která v hokeji něco znamenají. Na New York mám krásné vzpomínky, líbilo se mi tam i s celou rodinou.
Pak přišel mrazivý Edmonton.
A další krásný tři roky. Dostali jsme se do finále Stanley Cupu a i když jsme v něm prohráli, mám to stále v paměti, velký zážitek!
Třetí a nejkratší štací před návratem na Floridu pak bylo St. Louis.
A i na to vzpomínám rád. Předtím jsme měl špatnou sezonu a ačkoli jsem tam zůstal jen rok, dali mi šanci se vrátit. Navíc tam byli příjemní lidi.
1 000 zápasů je ohromné množství, málokdo jej v NHL dosáhne. Už vám splývají dohromady, nebo byste dokázal vypíchnout jeden, dva, tři nejhezčí?
Stane se toho mraky, momentů je víc. Pro mě je každý zápas super, jsem za něj rád a vážím si toho, že můžu hrát v NHL. Byl jsem ve čtyřech týmech a každý mi něco dal: všude zažijete špatný i dobrý chvilky. Hrát dvakrát finále Stanley Cupu je nádhera, škoda, že se nám to ani jednou nepovedlo dotáhnout do konce.
Jste pátý Čech, která na metu 1 000 duelů dosáhl, což vás v tomto směru řadí mezi absolutní elitu. Souhlasíte?
Takhle: vím, jak je těžké se udržet v NHL. Proto jsem samozřejmě poctěný, že jsem v pořadí za Péťou Svobodou, Romanem Hamrlíkem, Jardou Jágrem a Bobby Holíkem. Je to příjemné, ale na druhou stranu to nechci ani přeceňovat.
Kolik zápasů ještě můžete v zámoří přidat?
Nerad koukám do budoucnosti, jdu zápas od zápasu. Když na sobě člověk pracuje a dává tomu všechno, ono to pak přijde. Je mi teprve 32 let a věřím, že toho můžu ještě hodně dokázat.
Kromě jubilea můžete v sezoně přidat další těžko dosažitelný úspěch v podobě olympiády. Co myslíte, budete u toho?
Šanci má každý z nominovaných. Udělám všechno pro to, abych trenéry oslovil, pak už záleží jen na nich. Když se mi bude dařit a věci půjdou, jak mají, šance určitě je. Pamatuju si na hry v Salt Lake City a byl to vážně nádherný zážitek.
Hraje roli i to, že sice máte tři zlata z MS, ale chyběl jste u olympijských medailí z Nagana i z Turína?
Určitě je to další motivace, každý sní o medaili z olympiády. Hodně záleží na momentální formě a důvěře trenérů.
Když odhlédneme od vás, můžou být Češi třeba i 28. února na ledě při olympijském finále?
V kádru jsou výborní hráči, kteří patří mezi nejlepší na světě – od gólmana až po posledního útočníka, k tomu máme výborné vedení. Šanci máme.
