Přestože v neděli gólem a asistencí pomohl Pittsburghu porazit Rangers 3:0, hodně času proseděl pouze na střídačce. „Tady je to pořád takový souboj s trenérem, jestli vás nechá hrát,“ vyprávěl 32letý Sýkora.
A vás v neděli podle vašich představ nenechal. Jak to vypadá, řekne vám trenér Therrien před zápasem, jak moc budete hrát?
Ne, to vůbec. Jednou hrajete skoro celý zápas, pořád vás dává na led. Pak přijde další, najednou bum a vy sedíte na střídačce. Jste ztuhlý, pak už ani nechcete jít na led.
Jak to snášíte? Když jste navíc za Malkinem a Crosbym třetím nejproduktivnější hráčem týmu.
Člověk si musí zvyknout, že jde v každém střídání na led s někým jiným, pořád se to motá. Musíte se prostě naučit vytěžit co nejvíc v situaci, kdy vás trenér na led pošle.
V sezoně jste dokázal vstřelit svůj první hattrick v NHL. Jaké máte před sebou další mety?
To je strašně těžké říct, protože dva zápasy hrajete a myslíte si, že budete furt hrát. A pak přijde zápas jako proti Rangers a vy hrajete deset minut. Když mě nechá hrát trenér s Malkinem, tak bych chtěl dát tak třicet gólů, teď jich mám 17.
S tím jste spokojený?
Čtyři předchozí zápasy jsem nedal gól, ale hrál jsem v této sezoně nejlepší hokej. V každém utkání jsem měl tři čtyři šance, které jsem nedal. Proti Rangers to tam konečně padlo. A vyhráli jsme. Zatím mi to tam v důležitých momentech padá. Doufám, že to bude pokračovat.
Podívejte se na hattrick, který Sýkora vstřelil New York Islanders.
Pittsburgh se na přelomu roku trápil a vypadl z postupových míst do play-off. Přitom jste po loňském finále Stanley Cupu jedním z velkých favoritů. Je to v klubu hodně znát?
Samozřejmě je tady docela dusno. Všichni čekali víc. Ale když hrajete tak dlouho až do finále, tak další rok je o to těžší hrát na stejné úrovni. Jste unavení, nemáte čas v létě doléčit zranění. V podstatě celý mančaft je pak takový pomalejší a přichází hodně zranění.
Takže jste takový útlum očekával?
Jasně. Překvapený nejsem. Liga je hodně vyrovnaná. Když jste trochu pomalejší, máte zranění, tak začnete prohrávat. Podívejte se na ty mančafty, které loni prohrály v prvním druhém kole play-off jako New Jersey, Philadelphia nebo Rangers. Daří se jim, jsou rozjetí. My máme hodně zranění, půlka mančaftu je z farmy.
Dlouho jste měli zraněné oba klíčové beky. Whitney už hraje, kdy se vrátí Gončar?
Ještě zadlouho, šest až osm týdnů. Když máte beka, který rozehraje puk, v klidu ho podrží při přesilovce, nebojí se přejít přes hráče a přihrát, tak je to znát. Pomohlo nám už to, jak se vrátil Whitney. Do té doby jsme měli šest beků, kteří to vzali a hodili na plexisklo. A my jsme tam za pukem lítali jak blbci.
|
Pomohlo nám, když se vrátil Whitney. Do té doby jsme měli šest beků, kteří to vzali a hodili na plexisklo. A my tam za pukem lítali jak blbci. |
Jak to vlastně v Pittsburghu vypadá v kabině, když je dusno?
Jako všude jinde, kde se prohrává. Přijdete na trénink a cítíte, že tam je špatná atmosféra. Trenéři se s vámi nebaví, křičí na vás. Doufám, že se to otočí.
Ve vašem týmu jsou největší hvězdy hodně mladé. Takže si asi neberou slovo, že?
Je to tady trošinku jiný, když je ale potřeba něco říct, tak většinou mluvíme my starší. Ale Crosby, i když je mladý, tak už umí něco říct.
Právě na něm je ale hodně vidět nervozita z porážek, že?
Je to taková frustrace, že se nedaří mančaftu. Asi to taky nečekal, že se budeme potácet kolem devátého místa. S tím se musí člověk vyrovnat, přečkat dobu, kdy to nejde.
Co říkáte na to, že se pouští i do rvaček?
NHL se v tomhle změnila. Dřív jsme měli v New Jersey dvě lajny, které dávaly góly, druhé dvě se praly. Teď je v týmech jen jediný hráč, který se pere. Nebo třeba ani jeden. Takže teď, když se chce mančaft zvednout, tak se musí prát i ti, co se obvykle neperou. U nás třeba ukrajinský útočník Fedotěnko. Teď se porval asi potřetí v kariéře a zlomil si ruku.
Co kdyby to vyšlo na vás, že byste se musel pustit do rvačky?
Tak samozřejmě by člověk musel něco udělat. Ale nejsem typ hráče, který by jezdil po ledě a ptal se protihráčů, jestli se chtějí poprat.
Petr Sýkora v této sezoně44 zápasů 34 bodů (17+17) Je 3. nejproduktivnějším hráčem Pittsburghu, mezi českými hráči je sedmý. 11. prosince proti Islanders vstřelil první hattrick v NHL. Čekal na něj 871 zápasů. |
Z posledních čtyř zápasů jste třikrát vyhráli. Pomohlo to vašemu kouči Therrienovi, nebo se mluví dál o jeho odvolání?
Nevím. Noviny někdy něco napíšou, ale to je je na manažerovi a Mariovi (Lemieux, majitel klubu), oni si to rozhodnou. Já o tom moc nevím. Všichni čekali, že budeme v naší konferenci do třetího místa, tlak tu je.
Jaká byla v klubu reakce na slova Jaromíra Jágra, že kdyby se mu Mario Lemieux ozval, vrátil by se někdy v budoucnu do Pittsburghu?
Jenom ten první den jsme si o tom s klukama v kabině něco říkali. Já ani nevím, jestli si Džegr s Mariem volá, jestli jsou v kontaktu.
Neptal se Mario Lemieux hráčů, jestli by Jágrův návrat přivítali?
Já viděl Maria od začátku roku tak třikrát. On je takový tichý, přijde nás pozdravit, zeptá se, jestli všechno v pohodě. Že by se s námi přišel poradit ohledně Džegra, to v žádném případě.
Kdyby Jágr do týmu přišel, mohl by vám pomoci v roli předkladatele ruské hvězdy Malkina, ne?
(Pousměje se) Mně tohle vůbec nevadí, já jsem se Žeňou velký kamarád. Aspoň jsem se teď díky němu naučil krásně rusky.
Takže byste si šel třeba do Ruska ještě zahrát?
Ještě bych chtěl dva nebo tři roky hrát v NHL. Myslím si, že výsledky pořád mám, že se mi daří. Chtěl bych zůstat. Rusko už mě moc neláká.
Řeší Malkin hodně rivalitu s další ruskou superhvězdou Ovečkinem? Bylo to něm znát před zápasem s Washingtonem?
Vůbec, je mu to jedno. Že se nemají rádi, to ví všichni, ale že by se na ten zápas nějak zvlášť připravoval, to ne. On se o Ovečkinovi vůbec nebaví, to spíš dělají noviny a televize.
Takže o něm spolu moc nemluvíte?
On je Žeňa takový tichý kluk. Už ho znám dobře, věděl bych, kdyby mezi ním a Ovečkinem něco bylo. Ovečkin hraje dost tělem, loni se snažil Žeňu dvakrát třikrát trefit, ale problém spolu nemají.
Po sezoně vám v Pittsburghu končí smlouva, už jste se bavili o nové?
Na to je brzo, jen předběžně. Řekli jsme si, že bych tady chtěl hrát dál.
V tom máte tedy jasno. Co vás v Pittsburghu nejvíc drží?
Malkin.
To byla jasná odpověď.
Chtěl bych s ním dál hrát. Takže to mě tu drží asi nejvíc.
V čem byste Malkina nejvíc vychválil?
Je výjimečný tím, že dokáže vzít puk, udělat hráče a přitom vás pořád vidí. Vidí vás kdekoliv jste na ledě, i když jsou u něj dva hráči. On mi dokáže přihrát jako nikdo předtím. A je to hodný kluk, který vás nedrbe, když se nedaří. Není jako nějaké jiné hvězdy, které jsou furt naštvané. On je furt v klidu, v pohodě, žádný problém.
Obvyklejší je, že mladí hráči chtějí v klubu zůstat kvůli nějaké zkušené hvězdě, v podstatě hrající legendě. Třeba kdyby vám bylo 18 let a v Pittsburghu byste chtěl hrát kvůli Lemieuxovi.
Žeňa je sice mladej, ale je fakt supr. Nemůžu o něm říct špatné slovo.
Už jste se někdy pohádali?
Ne, to ne. Občas na sebe něco křičíme ze srandy, ale pohádat se, to ne.
