Podle odborníků byl pro klub, jenž byl založen v roce 1956, sestup zasloužený. Od roku 1991, kdy Jihlava zatím naposledy vyhrála domácí titul, se totiž klub trápil, procházel finanční krizí a potácel se na samé hraně baráže.
O poslední triumf se zasloužili borci zvučných jmen: brankář O. Svoboda, obránci Ščerban, R. Kaňkovský, Kuchyňa, Šmehlík nebo útočníci Dolana, P. Kaňkovský, Vlk, Poukar či Ujčík.
V prvním ročníku samostatné české ligy byla Dukla desátá. Musela se tak utkat v "záchranném play-off", z něhož poražené celky poté podstoupily samotnou prolínací soutěž.
Zvláštní byl pro Jihlavu ročník 1994/95. Ještě ve 13. kole byla vedoucím celkem soutěže, jenž výborně bránil a hrál s reprezentanty.
Jenže ve 37. kole padla na samé dno a elitní příslušnost jí zachránilo jen rozšíření extraligy z dvanácti na čtrnáct týmů.
Následujícího roku se "vojáci" prokousali do vyřazovacích bojů, kde překvapivě zdolali Olomouc, ale ve čtvrtfinále na Spartu nestačil ani tehdy výtečně chytající brankář Novotný.
V ročníku 1996/97 už Jihlava spadla do baráže, nad Kralupami však ještě zvítězila 4:1. O rok později byla Dukla devátá - jen bod od postupu do playoff, nicméně následná sezona 1998/99 se stala dosud její poslední v extralize.
Kdysi silný klub posbíral pouze sedm výher a ani sousední Znojmo s ním nemělo slitování. Hned po sestupu se Dukla, vítěz první ligy, drala zpět. V rozletu ji ale zastavily Vítkovice, jež vedl Ivan Padělek, autor
čtyř rozhodujících barážových gólů a kmenový hráč Jihlavy.
Tři další ročníky zakončila Dukla na třetím a dvakrát na druhém místě, když ji v minulých letech vyřadily postupující Liberec a loni Kladno. Potřetí za sebou jde výš tým z první ligy, extraligu neudržely postupně Kladno, Havířov a ani letos Budějovice.
Dukla, vzniklá sloučením oddílů ÚDA (Ústřední dům armády) Praha, Křídla vlasti Olomouc a Tankista Praha, měla hrát původně v metropoli Hanáků, ale nakonec zakotvila na Horáckém stadionu, postaveném svépomocí v roce 1955.
Od ročníku 1957/58, v němž obsadil nováček devátou příčku, se tu hrála nejvyšší soutěž a rok poté se kormidla ujal legendární kouč Jaroslav Pitner.
Právě on dovedl regionální klub k metám nejvyšším - v období 1967-72 si Jihlava šestkrát sáhla na mistrovský pohár. Hráči jako Suchý, Klapáč, Hrbatý, Šmíd, Augusta či bratři Holíkové byli zárukou té nejvyšší čs. i světové kvality. Povolávací rozkazy přiváděly do města se lvy a ježky ve znaku další domácí hvězdy.
Po titulu z roku 1974 přišel kratší půst, aby pak v letech 1982-85 vypukla druhá zlatá éra.
V Jihlavě si vojnu odkroutili Nový, Martinec, Kameš, Rosol, Klíma, Králík, Lála, Šejba a další. Živoucím symbolem oddílu je Jaroslav Holík, který si v dresu s logem Dukly připsal nejen rekordních 641 bodů v 602 utkáních, ale také se několikrát postavil na střídačku.
K ligovému návratu celku, který šestkrát vyhrál Spenglerův pohár a v osmi případech se zúčastnil finále PMEZ, letos notně přispěli trenéři Petr Fiala s Petrem Vlkem, někdejším miláčkem zdejších ochozů.
Umístění Dukly Jihlava v extralize/I. národní lize (od 1993):
1993-94: 10. ("playoff o záchranu" s Hradcem Králové 3:1),
1994-95: 12. (rozšíření extraligy na čtrnáct týmů),
1995-96: 8. (základní část 10., čtvrtfinále se Spartou 0:4),
1996-97: 13. (baráž s Kralupami nad Vltavou 4:1),
1997-98: 9. (jeden bod od postupu do playoff),
1998-99: 14. (baráž se Znojmem 3:4 - sestup do I. ligy),
1999-00: vítěz (základní část 3., baráž s Vítkovicemi 0:4),
2000-01: 3. (základní část 3., semifinále s Libercem 2:3),
2001-02: 2. (základní část 3., finále s Libercem 1:3),
2002-03: 2. (základní část 2., finále s Kladnem 1:3),
2003-04: vítěz (základní část 4., finále s Berounem 3:2 a
baráž s Českými Budějovicemi 4:0 - postup do extraligy).
