"Myslím, že Pitner dělal málo chyb. Ale zrovna tohle jedna byla.! Těmito slovy komentuje bývalý skvělý hokejový obránce Jan Suchý rozhodnutí legendárního trenéra jihlavských hokejistů Jaroslava Pitnera, který v roce 1963 neodhadl Holečkův potenciál..
Tehdy 19letého mladíka – který do jihlavské Dukly narukoval na vojnu společně právě s Janem Suchým nebo dalším skvělým hráčem Jiřím Holíkem – Pitner poslal do nově vzniklé Dukly Košice.
Vizitka čerstvého sedmdesátníkaJIŘI HOLEČEK - bývalý československý hokejový brankář |
"V Jihlavě jsem se moc neohřál. Byl jsem tam asi tři měsíce," vzpomíná pozdější trojnásobný mistr světa (1972, 1976 a 1977) Jiří Holeček. "Bylo nás tam pět brankářů a dva museli pryč. Jeden odešel do Dukly Litoměřice a mě poslali na zkoušku do Košic. S tím, že jestli budu dobrý, tak mě vezmou zpátky," popisuje Holeček.
"Pitner, který jinak měl čuch na hráče a na to, koho získat, – se v tomto případě sekl," připouští Jiří Holík. Jaký paradox! Vždyť právě Pitner byl bývalý hokejový gólman. "Někdy ale výkonnostní růst a možnosti hráče zkrátka neodhadnete. To se stává," pokračuje československý rekordman v počtu startů za hokejovou reprezentaci.
"Jirka Holeček byl potom světová extratřída. Kdybychom měli v týmu i jeho, asi bychom lize kralovali ještě déle," vrací se mladší z bratrské dvojice Holíků k letům 1967–1974, kdy Jihlava získala sedm mistrovských titulů a jednou skončila druhá, když ve finále sezony 1972–1973 podlehla Pardubicím (2:4 na zápasy). Vraťme se tedy ještě na chvíli do klíčového roku 1963.
"Když mi řekli, že jdu do Košic, tak jsem tomu nechtěl věřit," přiznal před lety Holeček v pořadu České televize Na plovárně. "Ptal jsem se, jestli to nejde někam blíž. Prý nejde, protože v Košicích založili Duklu a já jim tam půjdu pomoct."
Během jediné sezony Holeček s Košicemi vybojoval postup do nejvyšší soutěže. "Po něm se město najednou probudilo a začalo hokejem žít. Do té doby nevěděli, co to je, a najednou to pro ně bylo něco úžasného," vzpomíná Holeček. "Stadion jsme měli neustále vyprodaný. A když už se fandové nemohli dostat dovnitř, vzali krumpáče, vykopali od silnice díru do zdi a ještě se tam pár desítek natlačilo," dodává s úsměvem.
Na avizovanou možnost Holečkova návratu do Jihlavy nikdy nedošlo. "Košice to nepřipustily. Řešilo se to až na ministerstvu národní obrany v Praze a Košice řekly, že východoslovenský kraj a lid si zaslouží hokej na nejvyšší úrovni a beze mě ji neuhrají," vyprávěl Holeček v rozhovoru pro internetové stránky Pelhřimova. "Že mě do Jihlavy – i když je to armádní středisko hokejistů – nepustí. A bylo hotovo."
Tehdy i sám Pitner, který v reprezentaci Holečka vedl mimo jiné na olympijských hrách v pro Československo stříbrném Grenoblu (1968) a bronzovém Sapporu (1972), uznal svoji chybu.
"Pak mu vadilo, že si Holečka nenechal. Ale to už bylo pozdě, nedalo se nic dělat," říká Suchý, podle kterého mohla v trenérově volbě hrát roli také Holečkova fyziognomie. "Pitnerovi se svou postavou nějak nepozdával. Byl hubenej, taková tyčka," líčí Suchý.
Sparta? Chtěl jsem byt, oni mi nabízeli ubytovnu ČKD
V Košicích nakonec nejlepší brankář pěti světových šampionátů, jenž byl pětkrát vybrán i do týmu hvězd turnaje, strávil dalších devět sezon. Až poté se přesunul do rodné Prahy, kde chytal za Spartu. "Každý rok jsem Košicím říkal, že se jednou vrátím domů, do Sparty," líčí Holeček. "Každé dva roky mi povolili se Spartou jednat.
S tím, že mě pustí jen tam." Jenže s klubem z Holešovic se dlouho nemohl domluvit. "Říkal jsem, že k nim půjdu, ale za byt. A ten oni pro mě neměli, chtěli mě dát na ubytovnu ČKD. Ale to jsem odmítl," popisuje. Na Spartě nakonec strávil pět sezon. "Byl jsem tam spokojený. Jen škoda, že jsme alespoň jednou nevyhráli ligu," lituje brankář, který dnes slaví sedmdesátiny.
