Choreo ještě doplnilo srdce na důkaz někdejší obliby zkušeného útočníka mezi fanoušky. "Koukal jsem jako blázen. Bylo moc krásný být zase na hradeckým stadionu," netají nadšení Jiří Kadlec.
Bez dvou dnů to je takřka rok, co naposledy fanoušci hokejových Královských lvů z Hradce Králové skandovali populární přezdívku: "Káďa, Káďa." Tehdy Kadlec s Hradcem načínal čtvrtfinále play-off proti Jihlavě a v sérii nastřílel i jeden hattrick.
A v pondělí se jim po 363 dnech veterán ukázal znovu. Oproti zvyklostem nenavlékl svou oblíbenou šestačtyřicítku, ale coby výpomoc v nejdůležitější části sezony na Jiřího Kadlece zbyl dres s číslem 7. "V číslech to není. Na záda si nevidím, ale lidi mě poznají i bez ní," říká Kadlec.
Stačil poznat nové spoluhráče a šel rychle na věc. "Kabina je jiná, trochu nevím, jak se mám chovat. Jsem tu letos poprvé, takže nevím, jaké jsem tu zákony. Ale v hokeji je to všude stejné," popisuje první dojmy.
Přitom už se dávno s novými parťáky mohl sehrát i blíž seznámit, nebýt nejrůznějších zádrhelů. Poprvé Hradec oslovil Kadlece už na podzim v době, kdy se mu hrubě nedařilo a potřeboval vnést do kabiny zkušenost.
"Hrál bych, jenže jsme tehdy měli s Kolínem zápas ve stejném termínu jako Hradec. Byli jsme předposlední, jelo nás patnáct, z toho půlka juniorů a před námi byl mač s posledním. Musel jsem jet," vypráví.
Podruhé ho zase nepustilo vedení klubu v Kolíně. "Ani jsem netušil, že tenkrát někdo volal, jestli bych šel hrát za Hradec," krčí rameny protřelý forvard. Přitom střídavé starty měl vyřízené už od začátku sezony. "Bohužel se situace nevyvíjela růžově ani tady v Hradci, ani v Kolíně. Proto můj příchod dopadl až tak pozdě," dodal.
Nakonec ho kouč zařadil do čtvrté pětky po bok agresivně bojujících mladíků Aleše Půlpána a Jana Bergera. "Do Kolína jsem odcházel taky s tím, že vedle sebe budu mít mladý kluky. Dopadlo to trochu jinak, ale už jsem na to byl připravenej a nezaskočilo mě to," míní.
Na tempo si zvykl rychle. Stačila dvě střídání a hradecký veterán už byl zase ve svém živlu tak jako vloni. Typicky poletoval po ledě, hýřil energií na všechny strany, ukázal nasazení a bojovnost. Vůbec nebylo znát, že hraje s hokejisty o generaci mladšími. "Přiznávám, že chvíli jsem koukal s vykulenejma očima. Ale naskočil jsem až ve čtvrté pětce, takže jsem měl čas na rozkoukání," usmívá se.
"Hradec a první liga jsou motivace. Těšil jsem se," poznamenal borec, jenž v Hradci strávil pět sezon. V pondělí ještě jeho přínos naplno nezafungoval. Jenže co není včera, může být dnes. "
Byl to trpkej návrat. Řekl bych, že jsme se víc snažili gól dát, než nedostat. Soupeř je kvalitní, potrestá to a jakékoliv zaváhání využije. Soupeř byl nad naše síly. Víc bruslil, měl všechny puky. Vždycky nám scházel krůček v soubojích. Olomouc zaslouženě vyhrála," dodal k porážce 1:6.
"Teď záleží na tom, jak se mužstvo vyspí. V úterý se můžeme probudit do formy a každý puk se zase může odrážet na naše hole," věří. Královští lvi stojí o to, aby u jejich abnormálního zlepšení byl i "osiřelý" Kadlec. Záleží však na tom, jak se hradecký generální manažer Aleš Kmoníček dohodne na jeho dalším startu s vedením Kolína.
"Horší pro mě je fakt, že jsme v neděli s Kolínem hráli druhou ligu. Dneska jsem pomohl Hradci, zítra (úterý) vedení klubu chce, abych pomohl znovu a ve středu zase hraju za Kolín. Měl bych krásný maraton, ale mladej kluk to musí zvládnout. Strach z takového vytížení nemám," směje se Kadlec.
