Na kontě vstřelených branek se u jeho jména stále krčí smutná nula, ani tři asistence za 26 zápasů nejsou příliš velkou útěchou. "Takovou sterilitu nepamatuju," přiznal 37letý rodák ze Zlína. Přitom mezi obránci patří k respektovaným ostřelovačům, i loni si připsal osm branek.
Jak tohle těžké období prožíváte? Jste z toho nervózní?
Je to jako přes kopírák... Ale nerad bych řekl, že si na to zvykám, nebo že je to setrvalý stav. Nemyslím, že něco dělám špatně. Utěšuju se tím, že až ten gól přijde, bude to v důležitou chvíli.
Snaží se to člověk zlomit i tím, že pálí častěji než obvykle?
Tohle by mohlo být i kontraproduktivní. Samozřejmě se snažím střílet a tlačit do zakončení o něco víc, ale v rozumné míře. Nechci, aby z toho byla křeč.
Nemotivují vás už spoluhráči v kabině nějakou sázkou?
No, zatím je klid. Ale možná kdyby pokladník Vlasy (Vlasák) něco vypsal, tak se to chytne.
Po odchodu Fina Raska předvádí výborné výkony gólman Mazanec. Museli jste vy obránci nějak změnit komunikaci při obranné hře?
Držíme ten samý model. Už dříve jsme se to snažili se všemi gólmany na tréninku sjednotit, je to pro všechny jednodušší. Takže teď to máme tak, že i na Mazyho dokonce křičíme anglicky.
V neděli proti Litvínovu jste při power-play soupeře málem ztratili výhru. Přitom dlouho jste vcelku bez potíží kontrolovali vedení o dvě branky.
Co jsem v Plzni, je pro nás tohle ošidné. Snad pokaždé, když vedeme o dva góly, je z toho drama. Ono je to i logické. Stačí jedna nedohraná situace a je z toho gól. Soupeř se dostane na dostřel a přijde trochu křeč. Ale myslím, že i když Litvínov snížil na 2:3, ten závěr jsme odehráli dobře.
V úterý vás čeká zápas na Slavii. Toužíte jí vrátit říjnovou domácí porážku na nájezdy?
Nebude to nic jednoduchého. Slavia pro mě překvapivě hraje dobře. Zase to musíme odehrát dobře odzadu a pak třeba uspějeme.
