Polanský seděl na tribuně. „Zraněný nejsem,“ řekl. Proč nehraje, neví. „Důvod mi řečený nebyl,“ prohlásil.
Že nebude hrát, se dozvěděl ve čtvrtek, takže chyběl i proti Vítkovicím. „Moc mě mrzelo, že jsem sté derby neodehrál. Dívat se na ten zápas z tribuny bylo hrozné.“
Polanský přiznal, že něco tušil už delší dobu. „A toto je vyvrcholení toho, co tady s panem Kýhosem zažívám.“
Útočník tvrdí, že se kouče ptal, co má zlepšit, ale ten mu odpověděl, že nic. „Nechápu to, nic jsem neudělal, s panem Kýhosem jsem se tady potkal poprvé.“
Trenére, co musí Polanský zlepšit? „On se do té sestavy dostane, těch zápasů je dost,“ řekl Vladimír Kýhos, aniž by odpověděl.
Odstavení útočníka zdůvodnil nabitým kádrem. „Při zápase v Boleslavi jsme sestavu stáhli a Jirka byl mimo ní. A tu sestavu jsme teď nechali. Tak to je. Nevím, co je na tom divného. Nevím, proč celá hala skanduje, jako by to bylo HC Polanský a ne HC Oceláři. Tomu nerozumím.“
Třinecký kotel během celého utkání často volal: „Jura Polanský!“
To útočníka dojalo. „Když dáte gól, máte radost chvíli. Když vyhrajete zápas, tak máte s klukama radost večer, ale tohle... Z toho budu mít radost dlouho.“
Kýhos upozornil, že za tím, že Polanský nehraje, není nic osobního. „Pro mě je Jirka jako každý jiný hráč,“ dodal.
Dlouholetý Polanského spoluhráč z útoku Martin Adamský řekl, že mu chybí. „Pokaždé se mi s ním hraje výborně, ale teď to je tak jak to je,“ řekl Adamský.
„Zažil jsem tady několik výborných hráčů, kteří museli odejít a byli to výborní kamarádi,“ uvedl Jiří Polanský. „Ta kabina to vždy nějak vstřebá, nebo si kluci oddechnout, že to nebyli oni. Takový je život. Nemůžu čekat, že se Martin Adamský postaví před kabinu a bude provolávat moje jméno. To bych ani po nikom nechtěl. Bylo by to navíc nefér vůči těm, kteří jsou v sestavě. Jakmile začnete stavět své osobní zájmy nad zájmy klubu, tak je to špatně. Své věci si musím vyřešit sám.“
Jak?
„Chci hrát za Třinec, chci bojovat. Dokud jsme měl aspoň minimum času na ledě, tak jsem bojoval, ale teď z tribuny nemůžu.“
Takže, co s tím? Polanský připustil, že neví, jak dlouho tuto situaci vydrží. „Nikdy jsem v ní nebyl, takže na to neumím odpovědět.“
Uvědomuje si však, že zpátky nahoru se může dostat jen poctivou prací. „Trénuji dvakrát denně, abych simuloval i odpolední utkání. A třeba dneska ráno jsem si vyběhl na Javorový,“ zmínil horu nad Třincem než si znovu sedl mezi diváky.
