Posledních pět let trpělivě čekal, až konečně přijde šance zahrát si nejvyšší domácí soutěž. Jako odchovanec Liberce Jiří Říha pravidelně nastupoval na prvoligové farmě Bílých Tygrů v Benátkách nad Jizerou a vyhlížel, kdy se mu z mateřského klubu ozvou.
Jenže víceméně marně.
Za pět sezon nastřádal 25 extraligových startů. A tak se loni v létě, když mu končila smlouva, rozhodl přijmout nabídku z Jihlavy, která měla zájem o roční hostování.
Nutno dodat, že to bylo dobré rozhodnutí. „Po příchodu do Jihlavy jsem si některé věci srovnal, trošku se změnil jako člověk,“ říká čtyřiadvacetiletý bek. „Neskutečně mi to tady sedlo. Klidné městečko, super lidi kolem. Všichni přátelští, chtějí se bavit tak nějak normálně,“ popisuje. „Je to tady fakt na pohodu, cítím se psychicky dobře.“
To se také odráží na Říhových výkonech. Dosud spíše bezejmenný bek se v Dukle stal jednou z hvězd WSM Ligy. Nejen, že vede kanadské bodování obránců, navíc se mu podařilo vytvořit nový rekord druhé nejvyšší domácí soutěže. V ní ještě žádný bek před ním nenasázel soupeřům 17 branek.
„Je tu super parta, trenéři mi dávají prostor na ledě. A já se jim to snažím oplácet dobrými výkony,“ tvrdí. A rychle přidá obvyklý dovětek o tom, že osobní statistiky nejsou to klíčové. „Samozřejmě, ten rekord je pro můj osobní pocit. Mám z něj radost. Ale nejdůležitější je týmová hra, záleží na výsledcích.“
Extraligovým klubům zatím odolává
Také ty však má Jihlava v poslední době skutečně parádní. Z posledních devatenácti zápasů, které Dukla sehrála od 23. listopadu, prohrála jen dvakrát.
„Jsme za to moc rádi. Když funguje parta v kabině, jde to i na ledě,“ pochvaluje si Říha. „Jedeme na správné vlně. Důležité je, že když prohrajeme, vyspíme se z toho, něco si k tomu řekneme a druhý den máme čistou hlavu. A dokážeme další zápas vyhrát,“ těší ho.
To se svěřencům kouče Vlka povedlo tento týden. Poté, co v pondělí prohráli 2:5 na Kladně, o dva dny později doma přetlačili pražskou Slavii 3:2 v prodloužení.
Vítěznou branku, která vstoupila do historie, přitom dával právě Říha.
Podle očekávání si mladého produktivního beka už všimly také extraligové týmy. Říha však zatím jejich vábení odolává. „Pár klubů se už opravdu ozvalo, ale já to teď nechávám být. Chci se soustředit jen na Duklu. A co bude po sezoně, to se uvidí,“ vzkazuje všem.
„Chci to s Jihlavou dotáhnout co nejdál. Teď je nejdůležitější skončit dobře základní část, rvát se v play-off, a pokud to bude možné, dostat se do baráže. A v ní udělat dobrý výsledek,“ dává si cíl pro zbytek sezony.
A co jeho střelecké zápisy? Pokusí se zaútočit na metu dvaceti branek, ke které ho vyzývají jihlavští fanoušci? „Nevím, co na to mám říct. Když budu dál trefovat bránu a kluci mi pomohou...,“ nechává větu raději nedokončenou.
Spoluhráči se však už nyní ozývají s tím, že za aktuální rekord budou chtít pořádnou odměnu. „Hned po zápase pár narážek bylo,“ usmívá se Říha. „Za ten rekord zkrátka budu muset něco zaplatit. Ale s tím se počítá.“
Mohou se tak jihlavští hokejisté při jednom z nejbližších tréninků těšit na nějakou extra svačinku? Říha to s úsměvem odmítá: „Myslím si, že z toho bude spíš příspěvek do kasy. Aby bylo po sezoně na nějakou společnou akci.“
Ostatně, jak sám přiznává, žádný velký kuchař není. „Sice se snažím vařit i doma, abych uměl také něco jiného než hokej. Ale jediné, co zvládnu, je kuřecí maso s rýží,“ rozesměje se. „Je to lehké a zdravé jídlo. A já si teď na stravě dávám záležet,“ dušuje se. „Snažím se dodržovat jídelníček a myslím, že mi to pomáhá. Ale žádný extra kuchař ze mě asi nikdy nebude,“ má jasno.
