Utkání proti Třebíči se vám vůbec nevydařilo a poprvé v sezoně jste si z domácího utkání neodnesli ani bod, když jste prohráli 0:4. Mohl se na vás podepsat odečet bodů po dvou kontumovaných zápasech?
Jsme v polovině druhé čtvrtiny ročníku, takže je plno času do konce základní části. Kdyby se to stalo někdy na konci, tak možná bychom z toho mohli být vyjukaní, protože už by nezbývalo tolik prostoru. Sice jsme přišli o šest bodů, ale několik dalších desítek jich můžeme nahrát. Na to se v žádném případě nemůžeme vymlouvat.
Co vám proti Třebíči chybělo nejvíce?
Chybělo nám jakékoliv hokejové umění. Z první přesilovky jsme inkasovali laciný gól, to soupeři hrozně prospělo. Hráli dobře na kotouči, neustále jsme se za nimi honili a nikam to nevedlo. Neměli jsme snad žádnou kloudnou šanci. To zkrátka nejde.
Je třeba se znovu nastartovat, abyste začali opět pravidelně sbírat body?
Když se vyhraje, o půlnoci už je konec. To samé platí po prohře. Ve čtvrtek jsme měli volno, v pátek se musíme pořádně připravit na sobotní duel. Do zápasu je třeba jít s čistou hlavou, abychom dokázali zapomenout na poslední střetnutí.
Když pomineme prohru s Třebíčí, jak si užíváte návrat po pěti letech do klubu, kde jste s hokejem začínal?
Je pěkné, že si mohu ještě v Budějovicích zahrát. Cením si toho. Je krásné zase nastupovat na zimáku, kde jsem začínal a hrál šestnáct let. Mé působení tady se bude odvíjet od toho, jestli se nám povede nějaký úspěch, nebo nikoliv. Pak bude možné hodnotit, jestli bylo mé angažmá úspěšné.
Chtěl jste se vrátit i kvůli rodině?
Celý život jsme bydleli v Českých Budějovicích, ale na pět let jsme se odstěhovali. Za ta léta jsme si dokázali zvyknout na to, jak to chodí, když nejsme doma. Ze strany rodiny žádný tlak na to, abychom se vrátili zpátky, nebyl. Dopadlo to ale tak, že jsme zpátky a jsme všichni rádi.
Byl jste připraven poprat se o místo v sestavě? Nevadilo vám, že jste do klubu přišel na zkoušku?
Musel jsem ukázat, že budu platný pro tým, jinak bych neměl šanci uspět. Kdyby to nevyšlo, tak by se svět nezbořil. Byl bych dobře připravený to zkusit někde jinde. Těší mě, že to vyšlo.
Cílem klubu pro tuto sezonu je postup do nejvyšší soutěže.
To je důvod, proč jsme všichni tady. Je to náš cíl, pro který uděláme maximum. Všichni z nás.
Máte stále živé vzpomínky na postupovou sezonu 2004/2005?
Mám doma stále vystavený dres a hokejku z posledního zápasu na ledě Jihlavy. Bylo by krásné, kdyby se nám to podařilo znovu.
Jaký je pro vás přechod z extraligy do první ligy?
Velká změna pro mě je už jenom to, že hrajeme úplně jiný styl hokeje, než jsem byl zvyklý. Zápasy se liší, některé mají opravdu solidní kvalitu, jiné ji zase postrádají. Chceme hrát nahoře, což musíme potvrzovat každé utkání. Bez toho to nejde. Nemělo by se stávat, že podáme výkon jako teď proti Třebíči.
Pociťujete i velký rozdíl v tom, v jakých arénách nyní nastupujete?
Atmosféra a celkově komfort na stadionech je pochopitelně jiný. Člověk se na to musí důsledně připravit, aby byl hned od začátku v utkání a nerozkoukával se.
