Poslední třetinu sobotního zápasu už jen v kraťasech a mikině v klidu vyšlapával na rotopedu. A když vyvolávali fanoušci jeho jméno při děkovačce, tak stál u kabiny a čekal na své spoluhráče, aby si s nimi mohl společně zařvat vítězný pokřik.
Řeč je o 41letém útočníkovi Motoru Jiřím Šimánkovi. Byť v sobotu Havířovu nedal žádný gól, na jeden jen nahrál, i tak patřil zápas právě jemu. Ve 92leté historii českobudějovického klubu byste těžko hledali oddanějšího hokejistu.
Jak se cítí čerstvý klubový rekordman?
Jsem docela odpočatý, protože naše lajna dostala na třetí třetinu volno. Aspoň jsme pošetřili síly nejen na pondělní zápas s Přerovem.
Spíš jsem to myslel obrazně. Jak hokejista vnímá, že má odehráno 810 soutěžních zápasů za jeden klub. U vás navíc mateřský.
Je to hodně vysoké číslo. Začínal jsem mezi dospělými hrát v roce 1997, takže toto je už celkově moje 22. hokejová sezona.
PohledAsistent trenéra Aleš Totter o Jiřím Šimánkovi: „Moc dobře si vzpomínám, když jsme tady s Vaškem Prospalem začínali a s Jirkou jsme si povídali. Pro Vaška to tehdy nebylo lehké, protože spolu s Jirkou hrávali, ale mohli jsme mu nabídnout jen try-out. A byť přišel z extraligy, tak to přijal a zvládl. Krásně si v Motoru prodloužil kariéru, všechny překvapil a dostal se ke svému milníku. Pro Jirku to byl v sobotu krásný zápas, na kterém mu fandila celá rodina. On si to však po právu zaslouží. Je to pozitivní člověk a spíš mi připadá, že povahou patří v kabině ke generaci těch dvacetiletých. Dokáže rozesmát všechny kluky okolo. Jsme rádi, že ho máme, protože je dobrý mentor pro mladé. Když už něco řekne, sedí to. Osobně jsem také moc rád, že s Jirkou mohou pracovat, a doufám, že ještě budu.“ |
Dá se z těch 810 utkání vybrat jedno, na které nezapomenete?
Nevím, jestli to je můj top zápas, ale hned si vybavím svůj první. Tady jsem proti Spartě vylétl s košíkem, najížděl jsem si ze strany a na Petra Břízu jsem střílel golfákem. Puk samozřejmě letěl úplně mimo. To si pamatuju dobře. Pak mi samozřejmě v hlavě zůstanou zápasy, kdy jsem dal třeba hattrick.
A co sezona 2004/2005, kdy jste Budějovice zase dostali do extraligy?
To mě hned napadne poslední zápas v Jihlavě, kde jsme, tuším, vyhráli 4:2 a mně se tam povedl gól na 3:0.
Pár zápasů jste odehrál za Liberec a pak také čtyři roky za Hradec Králové. Jinak jste působil jen v rodných Českých Budějovicích. Jste patriot i v běžném životě?
Když odečtu právě ty čtyři roky, tak tady bydlím už 37 let, takže jasně že jsem Budějovičák. Spíš tedy Budějčák, abych to řekl správně. Když jsem hrál v Liberci, tak mi vždycky říkal Kutli (obránce Zdeněk Kutlák), ať mi ukážou Černou věž, abych nebyl tolik smutný (směje se).
Jiří Šimánek, útočník Českých Budějovic
V kabině Motoru jste nejstarší. Jak vám je v kolektivu, kde je řada spoluhráčů třeba i o dvacet let mladší? Rozumíte této generaci?
Mám výhodu, že už mám větší děti, takže i doma něco pochytím. Jinak třeba nejsem moc zběhlý v sociálních sítích, ty mám jen proto, abychom mohli hrát v autobuse s klukama hry na mobilu. Pro mě je to ale fajn, být s mladými lidmi, protože je s nima sranda.
Sám říkáte, že vaše kariéra se už pomalu blíží do finále a že byste ji chtěl zakončit nejlépe postupem Motoru do extraligy. Kdyby se to opravdu povedlo, nelákalo by vás ještě zkusit odehrát jeden rok zase v nejvyšší soutěži?
Už ke konci minulé sezony jsem při zranění nevěděl, jestli ještě hrát, nebo už ne. Pak mi hokej začal chybět. Hrát doma zase extraligu je sice pěkná věc, ale člověk zase musí být soudný. Ale teď nic takového neřeším, těším se na další zápas a pak se soustředím i na to, abychom se tam s Motorem hlavně dostali.
