V červnu při vládní krizi Šlégr složil poslanecký mandát a oznámil, že se vrací do "čistého prostředí" sportu. Sám se rozhodl, že si opět oblékne černožlutý dres. Přes léto dřel na ledě se spoluhráči, zhubl a klubu svého srdce chce pomoct v extralize k úspěchu. "Jsem připravený," hlásí olympijský šampion z Nagana, mistr světa a vítěz Stanley Cupu.
Stálo vás to hodně odříkání?
Myslím, že je to příjemné odříkání. Bolí to, ale to bolelo vždycky. Akorát v těch mých letech to bolí o něco víc, ale když máte před sebou cíl, tak se dá od toho odpoutat.
Cílem je získat pro Litvínov titul. Byla to pro vás stejně jako pro Martina Ručinského motivace, abyste pokračoval v kariéře?
Určitě. Už jsem několikrát řekl, že vždycky byl můj sen vyhrát s Litvínovem titul. Viděl jsem Martina Straku v Plzni, jak za tím léta jde a nakonec se mu to povedlo. Samozřejmě věříme s Martinem, že se nám to povede taky. Jestli to bude v téhle sezoně, to nikdo nemůžu vědět. Všichni hrajeme proto, abychom vyhráli. Je otázka, jak se s tím mužstvo popere, jakou bude mít sílu, morálku, jak trenéři dokážou skloubit partu.
Vrátí se Šlégr do politiky? "Nikdy neříkej nikdy"  Politikou byl otrávený, už dlouho uvažoval, že odejde. A v červnu prohlásil: "Už nadále nechci být u toho, jak budeme přehlížet tyto věci. Nechci se na tom podílet." Kauza premiéra Petra Nečase jeho rozhodnutí urychlila a poslanec Jiří Šlégr se vrátil k hokeji. Události ohledně pádu vlády dospěly až k říjnovým předčasným volbám do poslanecké sněmovny. Nabízí se proto otázka, zda je Šlégrův odchod z politiky definitivní. "Říkal jsem, že už v životě nebudu hrát hokej a jdu ho hrát znova. Nerad bych říkal něco teď. Odešel jsem z nejvyšší politiky věnovat se hokeji. Ke komunální politice se určitě vrátím, protože se budu vracet do Litvínova a vždycky jsem tvrdil, že když člověk někde žije, měl by se zajímat o to dění. O návratu do nejvyšší politiky zatím vůbec neuvažuju, ale nikdy neříkej nikdy," odpovídá litvínovský obránce. Šlégr navíc nevyloučil možnost, že by se ve volbách objevil na kandidátce. "Jsem pořád místopředsedou strany NS-LEV 21. V dnešní době kandidátky vytváříme, ale předpokládám, že bych se neměl být na volitelné pozici, ale jako místopředseda se nemůžu tvářit, že mě to nezajímá." |
Vždycky je to v těch detailech. V loňském finále se to ukázalo, když nastoupil Špaček. Vůbec netrénoval, ale dokázal si to v hlavě srovnat a zápasy odehrál tak, že se na to dalo i koukat. Nakonec tam byla i ta sladká odměna. S Matinem uděláme maximum, aby i my jsme dostali tu odměnu.
Co vaše věčně bolavá záda. Jsou teď v pořádku?
Nemůžu čekat, že začnu naplno trénovat, hrát a záda mě přestanou bolet. Takový zázrak neexistuje, ty záda jsou bolavé, je tam zdravotní problém, ale dokud si ještě - s nadsázkou - zavážu brusle, tak budu trénovat a jestli mi trenéři dají šanci, abych hrál, tak se budu snažit mužstvu pomoct.
Máte nějaký plán, kdy nastoupíte?
Není tady žádný termín. Jsem připravený. Jestli mám hrát v prvním zápase, nebo budu hrát v 52. kole, je mi v principu úplně jedno. Nepřicházím s tím, abych si vytvářel nové jméno nebo image. Já hokejový Litvínov miluju, jsem mu vděčný za to, jakou jsem si mohl prožít kariéru a dneska chci být prostě u toho, kdyby se náhodou povedl ten úspěch a já k němu chci přispět. Jakým způsobem, ukáže až čas.
Dá se vyjádřit v procentech stav vaší připravenosti?
Pocitově se cítím každý zápas lépe a lépe. Jestli je to na to, abych nastoupil hned v prvním zápase, to musí vyhodnotit trenéři, ne já. Jsem teď na váze, na které jsem končil. Myslím, že jsem v kondici. Nemůžete ode mě očekávat, že budu sprintovat jako dvacetiletý kluk, ale v určitých letech hokej hrajete víc hlavou než nohama.
Můžete srovnat tenhle návrat s tím, když jste v roce 2012 pomáhal Litvínovu v boji o záchranu?
Minulý návrat byl víc hektický, bez extrémnější přípravy. Já jsem někde říkal, že jsem trénoval měsíc, ale z toho jsem měl ještě čtrnáct dní sněmovnu, takže se to určitě nedá srovnávat. Dneska jsem v daleko lepší kondici a uvidíme, jestli to půjde a bude to stačit k tomu, abych to odehrál důstojně.
Asi máte i víc času, než když jste dojížděl do Litvínova z Prahy.
Určitě, věnoval jsem přípravě dost času. Každý den dělám to, co mí spoluhráči, takže jsem kondici nabrat musel. Jinak bych to nemohl absolvovat.
Jak vás berou mladší spoluhráči v kabině?
Myslím, že tam je vzájemný respekt. Zrovna v obraně máme hodně mladých kluků, na tréninku se jím snažím říkat postřehy. Vidím v nich obrovskou perspektivu, nastupuju s mladým Pavelkou, který může být v budoucnu nástupce Kubáta. Dohodli jsme se na tom, že když bude chtít mi naslouchat a pracovat i po tréninku, tak se může jedině zlepšovat. Bylo by to dobře pro klub, kdybychom tu měli talentovaného kluka třeba i pro nároďák.
Dokážou si z vás třeba i udělat srandu?
Myslím, že kdyby to neuměli, tak by to bylo špatně. Hokej je kolektivní hra a musíme působit jako jeden muž. Oni si taky samozřejmě z nás s Martinem dělají srandu, ale je to s respektem. My si zase vážíme každého hráče v mužstvu.
Je vidět, že návratem k hokeji žijete naplno. Co na to říkají doma?
Nikdo z mých blízkých z toho není nadšený. Naopak mají obrovský strach, ale vědí, že jsem v tomhle zarputilej a nepustím kostičku, jak se říká. Prostě jdu do toho rizika, i když si spousta lidí může říct, že jsem blázen, ale já opravdu miluju hokej a Litvínov, proto jsem se tak rozhodl.
