Havlíčkovu Brodu, v jehož dresu odehrál letošní sezonu, totiž právě tím nejtěsnějším možným způsobem a nenávratně utekl postup do první ligy.
„Moc to bolí,“ marně bojoval s pláčem extraligou ostřílený bek, který kvůli zranění nemohl absolvovat ani jeden zápas play off a do kvalifikace naskočil se sebezapřením až na poslední dvě utkání.
Ačkoliv se to zdá skoro nemožné, letos byl Brod postupu ještě blíž než loni. Jenže to o jediný gól nevyšlo...
Všichni kluci, kteří tady v Brodě jsou, by si tu první ligu zasloužili. Celou sezonu hráli výborně. Jen prostě shodou okolností se jim dvakrát po sobě takhle hloupě nepodařilo postoupit.
Co podle vás rozhodlo? Zkrat v utkání v Porubě, kdy jste v posledních čtyřech minutách ztratili vedení, neproměněné přesilovky v Jablonci, či zázračný obrat Poruby z 1:3 na 6:3 v poslední třetině druhého souboje s Vlky? Nebo tahle jednogólová výhra v posledním zápase?
Možná rozhodlo něco jiného, co my neovlivníme. Bojovali jsme ze všech sil, abychom to dokázali. Ale možná jsem to taky zavinil já.
Proč právě vy?
První nedělní gól Poruby beru na sebe. Kdyby nepadl, tak bychom asi postoupili. Hrozně mě to mrzí a bude mrzet nejen kvůli klukům, ale i kvůli funkcionářům a lidem v klubu, kteří dělali maximum, aby se náš tým dostal do první ligy. Přišel jsem sem s jasným cílem, a ten jsem nesplnil.
Je podle vás nastavený systém kvalifikace o první ligu spravedlivý?
Je, jaký je. Já můžu jen říct, že my se můžeme podívat sami sobě do očí a do zrcadla. Co rozhodlo, to asi bude vědět někdo jiný. Bohužel, takhle to dopadlo. Je to obrovská škoda kvůli všem těm klukům tady. Chtěl jsem to dokázat pro ně. Teď tady všichni brečí, včetně mého malého syna. Je to moc smutný.
