Bylo mu sedmnáct let a lékaři mu právě zakázali hrát hokej. Dokonce ho strašili, že kvůli problémům s páteří bude ve třiceti jezdit na vozíku...
Pardubický rodák Jiří Vašíček se ale s podobnou představou odmítl smířit, skoro rok to sice tehdy bez hokeje skutečně vydržel, ale déle už ne. A možná právě proto ho na poloprofesionální úrovni hraje ještě i v jedenačtyřiceti.
„Když se člověk udržuje v pohybu, tak ho všechno mnohem méně bolí. Tělo tolik nechátrá,“ hlásí s úsměvem Vašíček, který se po čtyřech letech vrací do druholigového Havlíčkova Brodu.
Když se teď ohlédnete zpátky, co vám bleskne hlavou při vzpomínce na hrozivý verdikt lékaře?
Že tu třicítku už jsem překonal, tak to snad bude dobrý. (směje se)
A toho lékaře pesimistu ještě někdy potkáváte?
Jasně, chodil jsem k němu, vlastně jsme pořád velmi dobří známí. Je rád, že se u mě s tou prognózou spletl, a přeje mi, abych se ještě dlouho hýbal. (usmívá se)
Což máte evidentně v plánu, když jste se rozhodl přidat další sezonu. Proč jste si vybral právě Havlíčkův Brod?
Momentálně je to nejblíž k mému domovu. Nemluvě o tom, že David Kozlík (sportovní manažer BK Havlíčkův Brod) se mi ozval hned po sezoně, kdy bylo jasné, že dospělý hokej ve Dvoře Králové končí.
Byl to pro vás šok?
Ani ne. Dlouholetý majitel Vasil Teodoridis je nemocný, takže ve hře byla právě i varianta, že to ve Dvoře Králové dopadne takhle. Ale já se mu nedivím, zdraví je přednější.
Dá se tedy říct, že jste si s Brodem plácli hned?
Musím přiznat, že na chvilku do toho vstoupila varianta, že bych šel do Chrudimi. Jednak to mám skoro za barákem a pak jsou tam moji bývalí spoluhráči a kamarádi. Jako například Tomáš Rolinek. Jenže z téhle varianty brzy sešlo.
Proč?
Protože Chrudim bude hrát nakonec první ligu, což už by pro mě nebylo. Oni nepotřebují takhle starého pána, když jsou farma Pardubic a mají ohrávat mladé kluky.
Pojďme se ještě na chvíli vrátit k loňské sezoně, která byla pro Dvůr Králové nejúspěšnější v historii. Skoro jste sahali po baráži o první ligu. Užil jste si loňský ročník?
Jasně, proto taky ještě pořád hraju. Když se dělají úspěchy, je vždycky chuť hrát. Jediné, co mi to trochu kazilo, byla zlomená žebra a propíchnutá plíce na konci sezony.
A ani v takovou chvíli jste nepřemýšlel nad koncem kariéry?
To víte, že si člověk říká, jestli mu to ještě vůbec stojí zato. Ale já mám sport opravdu pořád rád, takže ještě nechci končit.
Zranil vás někdo v souboji o puk, nebo jste se popral?
Bylo to čisté, dohrávaný souboj. Proto taky, když mi pak borec psal, že je mu to líto, jsem mu odpověděl, ať to vůbec neřeší, protože takové situace k hokeji patří.
Každopádně, vy jste nikdy neměl problém se na ledě poprat. Pořád vám tahle vlastnost zůstala, nebo se s věkem vytrácí?
To máte tak, hokej je hra emocí a ke mně a k mému hokeji zkrátka určité věci patří. Už od nich asi neustoupím. (usmívá se)
Takže jste pořád...
(skočí do řeči) Myslíte blázen? Asi jo. Nejvíc mě vytočí, když se děje nějaká křivda. Úplně nejhorší je, když někdo někoho napadne zezadu. A pak taky hodně nesnáším křivdu od rozhodčích.
V brodském dresu budete hrát ve své kariéře už potřetí. Naposledy to bylo v sezoně 2017/18. Jak se cítíte znovu v Kotlině?
Vím, jaké je tady zázemí a super kabina. Některé kluky pořád ještě dobře znám, takže vím do čeho jdu. Věřím, že začnou zase chodit lidé ve větším počtu a že my budeme hrát dobrý hokej.
Už jste se v přípravě připojil k týmu?
Kdepak, ve svém věku už se musím připravovat jenom sám, s těmi mladými bych to nedal. To, co můžou dělat oni ve dvaceti, já ve čtyřiceti rozhodně nezvládnu. Ale věřím, že se snad připravím tak, abych nedělal ostudu. (směje se)
Předpokládám, že v týmu asi budete nejstarší, nebo ne?
To je právě to, co už jsem říkal Davidovi Kozlíkovi hned na začátku, že musíme přemluvit Míru Třetinu, aby pokračoval, protože já nechci být nejstarší. (směje se)
Zmínil jste, že do Havlíčkova Brodu jdete mimo jiné také kvůli tomu, že to zase nemáte až tak daleko od vašeho domova. Jak dlouho vám trvá cesta na Vysočinu?
Zvládal jsem to za 45 minut, ale teď to možná bude o něco rychlejší, protože je tam obchvat.
Tak si hlavně dávejte pozor na policejní hlídky...
(směje se) Tím jsem pověstný, jo? (Zhruba před devíti lety se měl Vašíček údajně honit s policií a ujet jí.) Víte, já už jsem starší a vím, že vůbec nic neurychlím, jestli někde budu o dvě nebo tři minuty dřív. Moudrost přichází s věkem.
