Jako kouč mládežnických reprezentací mohl zůstat v ústraní a relativně v klidu, hokejový trenér Jiří Veber se ale rozhodl pro každodenní nervák a kývl na nabídku extraligového Chomutova. Kouč Jiří Čelanský si ho vybral za asistenta.
"Ještě toho nemám v trénování tolik za sebou a každodenní práce mi hrozně chyběla," vysvětluje 44letý bývalý hokejista, mimochodem mistr světa z Vídně 1996.
V extralize je to vaše první angažmá? Nikde jste ani nepomáhal?
Je to můj první krok do extraligy a moc se těším. Zkušenosti mám minimální. Když jsem přecházel z Jindřichova Hradce k mládeži Slavie, tak jsem měl občas možnost jít na trénink s koučem Vláďou Růžičkou. A on zároveň vedl v té době nároďák, tak jsem tam docházel a hlídal to tam (smích).
Na Slavii došlo i ke spojení s Jiřím Čelanským?
Od té doby se známe, protože jsme spolu trénovali v dorostu na Slavii. Byl to i jeden z důvodů, proč jsem byl rád za to, že jsem dostal nabídku z Chomutova.
Bylo těžké opustit práci na svazu, kde jste vedl reprezentační sedmnáctku?
Práce v klubu je pro mě lákavá. Vysvětloval jsem to šéfům Královi Lenerovi. Každodenní práce mi chyběla, chtěl bych ty své poznatky z mezinárodního hokeje někde praktikovat.
Radši jste tedy zvolil každodenní nervák než relativní klid?
Vím, že tady to za měsíc či dva může být všechno jinak. Ale takový je život trenéra v dnešní době, tím jsem do toho šel.
Když jste vedl mládežnickou reprezentaci, objevil jste tam nějaké talenty?
Zrovna v Chomutově jsou Kämpf a Kaše, kteří byli na MS osmnáctek. Talentů tu není tolik jako v Rusku nebo v Kanadě, kde je úplně jiná základna. Ale jsou i u nás, jen se my trenéři s nimi musíme naučit pracovat. A hlavně hráči na to musejí přistoupit a mít z toho radost.
Jak vycházíte s Jiřím Čelanským? Sedíte si lidsky?
Vím, co můžu od něj očekávat, a platí to i naopak. Je hodně důležité, aby i v realizačním týmu byla dobrá parta, aby to fungovalo. Ta pozitivní nálada se musí přenášet i na hráče.
Takže to může i rozložit tým, když trenéři nejsou jednotní?
To je samozřejmé. Hráči to taky vycítí. Je důležité mít podobný pohled, ale důležité jsou i střety. Není to jen o přikyvování, že se vším souhlasím.
Už víte, jaké vám Čelanský svěří úkoly?
Jaké bude mít nároky na asistenty nám přibližně říkal, ale detaily ještě ne. Měl bych pracovat s obránci, ovšem nejde jen o defenzivu. Musí se to prolínat s útokem. I útočníci musejí dneska bránit, beci útočit, aby tým byl kompaktní.
Jako hráč jste hodně zažil, od koho jste se učil trenéřině?
Vedli mě Eda Novák, Venca Sýkora, Ota Vejvoda na Kladně, kde jsem začínal. Ve Vsetíně Neliba, Valášek, Bukač a Neveselý v reprezentaci, i pana Hlinku jsem chvíli zažil. Od každého jsem si vzal něco. Ale kopírovat nikoho nechci.
Vzpomenete ještě někdy na Vídeň 96, kde jste získal titul mistra světa?
Už si ani ne, jen když jdou nějaké šoty. Vzpomínám na chvíli, kdy se rozhodlo, že jsme vyhráli. Všichni jsme přijeli k radujícímu se Procházkovi a byla tam vidět moje záda a jmenovka. To byla moje nejslavnější role (smích).
