Tak mi manželka řekla: Změň účes, zkus to s čírem. Sama pak vzala do ruky břitvu a vytvarovala mi kohouta na hlavě," vzpomíná útočník Floridy se smíchem.
Vzhled raubíře jen potvrzuje Jokinenovu pověst. "Je to dobrý hráč, ale potížista," tvrdí fanoušci. Co to znamená? Často dělá věci po svém. A že se na ledě nebojí rozdat ránu. Když odešel do zámoří, nenechal se kanadskými hromotluky dlouho otloukávat.
V sezoně 2000-01 si vysloužil 106 trestných minut. To je na Evropana a elitního útočníka k tomu velmi vysoké číslo.
Na šampionátu v Česku má však jinou roli. Na dresu s finským lvíčkem nosí kapitánské céčko. "Je to pro mě velká čest. Snažím se být pro kluky vzorem v píli. Nic neošidím, ani jedno střídání," ubezpečuje. Jeho tým hodně motivuje loňský neúspěch.
Finská reprezentace na posledním světovém šampionátu propadla v roli hostitele. Ve čtvrtfinále vedla v helsinské Hartwall Areně nad Švédy 5:1, nakonec však prohrála 5:6. "Ze sna mě to už nebudí, je to přece jen dávno a já mezitím v NHL odehrál takřka devadesát zápasů," říká Jokinen. Jenže vzápětí si povzdechne: "Bylo to ale tenkrát zklamání..."
Finové měli v týmu to nejlepší Selänneho, Koiva. "Letos nám v Česku tihle hráči chybějí. Pokud bychom mohli přivézt dvacet nejlepších finských hráčů, náš tým by byl úplně jiný," míní. Mezi turnajem ve Finsku a v Česku vidí zásadní rozdíl.
"Loni od nás každý čekal úspěch. Ale letos? Jsme outsideři. Do první čtyřky se s námi nepočítá. Podívejte na kádry Čechů nebo Slováků. To jsou jména!"
Jokinen nechce mluvit o cílech týmu. "Nekoukám se moc dopředu," prozrazuje. Když se ho zeptáte na nejdůležitější zápas, odpoví samozřejmě: "To je vždycky ten příští."
A vlastně se ani neplete. Až dnešní zápas se silným Slovenskem ukáže, jak kvalitní tým Finové v Ostravě skutečně mají. A zda mohou loňskou blamáž překonat i s partou méně hvězdných jmen.
