„Jore, jdi si za svým. Postarej se o rodinu. Jsi pravý chlap.“
Takový vzkaz nechal 22letý Terence Tootoo svému o tři roky mladšímu bratru Jordinovi, když si v roce 2002 vzal život. Oba hráli hokej, starší z bratří byl tomu druhému vzorem.
„Byl mou inspirací během svého života i po něm,“ přiznal Jordin. V provincii Nunavut, odkud rodina Tootoových pochází, ale není sebevražda ničím výjimečným. V oblasti s přibližně 38 tisíci obyvatel bylo loni zaznamenáno 25 případů dobrovolné smrti. Což bylo pořád nejméně za předchozích deset let.
Může za to z velké části alkohol, jemuž propadli i rodiče Jordina a už v juniorském věku také on sám. Bratranec Hunter Tootoo, který byl krátce kanadským ministrem rybolovu a pobřežní služby, musel podstoupit protialkoholní léčbu a přerušit své působení v úřadě.
Hokej nabízel skvělou možnost k úniku ze skličujících podmínek za severním polárním kruhem. Jordin byl v juniorské lize ofenzivním esem Brandonu, ale aby se ale probil do sestavy Nashvillu, který ho v roce 2001 draftoval, musel se začít soustředit na tvrdou hru a časté shazování rukavic.
Respekt mezi soupeři si získal i přesto, že nebyl žádným čahounem (měřil 175 cm). „U nás na severu jsou všichni malí proto, aby je neodfoukl vítr,“ vysvětloval v žertu. Co ale neměl v centimetrech, dohnal na muskulatuře.
Tootoo proslul zejména svými bouřlivými gesty, jimiž hecoval publikum krátce po šarvátkách. Podle serveru hockeyfights.com jich za svou kariéru v NHL absolvoval 91.
Divoká bitka Jordina Tootooa se Seanem Averym z listopadu 2010:
Vášnivý milovník rybaření a lovu se stal záhy miláčkem publika v Nashvillu. Divoký životní styl se mu ale začal vymykat zpod kontroly. „Začal jsem postupně ztrácet přátele a blízké,“ popisoval Tootoo těžké životní období.
Situace vygradovala v prosinci 2010, kdy si s kamarádem střihl dvoudenní mejdan. Po celovíkendovém večírku plném alkoholu se v pondělí hlásil na tréninku Predators a dřel schválně o to víc, aby na něm nebyl flám poznat.
Ještě z něj byl cítit alkohol, když slezl z ledu a generální manažer klubu David Poille si ho pozval na kobereček. Už nehodlal dál tolerovat výstřelky týmového rebela. „Buď půjdeš na odvykačku, nebo se rozloučíme. A důvod bude všem jasný,“ řekl mu prý tehdy Poille. Od té chvíle se už Tootoo nenapil.
„Odjel jsem potají do Kalifornie na odvykací kúru. Ani rodina o tom nevěděla, jen já, Poille a trenér Barry Trotz,“ vzpomínal bývalý rváč, jenž byl v té době na dně. Ale zpětně za tvrdou lekci děkuje. „Velký dík patří klubu i všem, kteří mě tenkrát podpořili.“
Napravený hříšník poté stihl odehrát ještě šest sezon mezi elitou, kromě Nashvillu oblékal také dres Detroitu, New Jersey a Chicaga. V uplynulé sezoně zůstal bez smlouvy a na začátku té současné se v 35 letech rozhodl hráčskou kapitolu uzavřít. Stopu zanechal v 723 utkáních v NHL (65 gólů, 96 asistencí, 1 010 trestných minut).
„Byla to skvělá jízda, ale teď je čas jít v životě dál. Rád bych pokračoval v práci s inuitskými dětmi, které potřebují pomoct,“ nastínil ušlěchtilé plány Tootoo. Jeho cílem je zmenšit rizika psychických chorob ve své domovské provincii a podporovat prevenci proti sebevraždám, které mají výrazný dopad na Nunavut i život teď už bývalého hokejisty.
