Ohromný tlak na úspěch, náročné vedení, přísní fanoušci i média. Josef Jandač si musel před odletem za novou štací na řece Ural vyslechnout od okolí spoustu znepokojivých řečí o ruském hokeji. Klubu sice velí rázný generální manažer Gennadij Veličkin, jenže i on prý umí být lidský.
„Nekouká jen na vstřelené góly a posbírané body,“ popisoval Jandač v rozhovoru pro klubový web. Funkcionář je vyhlášený tím, že pro klub žije naplno. I z toho pramení pověst nemilosrdného šéfa.
„Zároveň si ale všímá, kdy hráči bojují a nechávají na ledě vše, proto je schopný nedostatky odpouštět. Stejně tak se může stát, že i přes vyhraný zápas zvýší hlas,“ pokračuje 49letý český trenér, jenž před tříletou reprezentační epizodou stál na lavičce pražské Sparty. Letos v dubnu oznámil, že v nové sezoně bude trénovat Magnitogorsk.
Díky svým zkušenostem si z očekávaného tlaku hlavu nedělal. „Nemůžu říct, že se tu cítím pod tlakem víc než ve Spartě nebo u reprezentace. Vítězit a sbírat body chtějí všichni.“
A to se Jandačovi a jeho týmu v poslední době dařilo. Čtyřzápasovou sérii domácích střetnutí zvládl Metallurg bez ztráty, dohromady inkasovala „Magnitka“ jen čtyřikrát. Do týmu navíc výborně zapadl Jandačův krajan Michal Bulíř, který přišel v polovině října z Liberce coby nejlepší extraligový střelec.
„On a (Nick) Shore nám hodně pomohli, zlepšili ofenzivu mužstva. Pokud se nám vyhnou zranění a budeme hrát v plné síle, myslím, že se nám povede ještě lépe,“ doufá v to nejlepší Jandač.
Hráči se možná baví mojí ruštinou, říká Jandač
V pohodě se cítí také mimo stadion, byt má přímo v centru nedaleko arény. Cení si zejména restaurací, které má po ruce. „To je pro mě důležité, protože nejsem bůhvíjakým kuchařem. Zvládnu uvařit čaj a namazat si chleba. S úklidem to není o moc lepší,“ popisoval s nadhledem kouč.
Rychle si zvykl i na ruštinu, jelikož spadá do generace, která se s azbukou seznámila ve školních lavicích. V týmu má ovšem také pár cizinců z Evropy i zámoří, takže musí mezi jazyky přepínat.
„Občas mluvím anglicky na Rusy nebo rusky na cizince. Hráč pak na mě jen vykulí oči a já si říkám, jestli to opravdu popisuju tak složitě,“ vypráví kouč, který jako asistent Vladimíra Růžičky slavil český triumf na mistrovství světa v roce 2010.
Jak se kouč Jandač zabydluje v Rusku: Není čas se rozkoukávat |
Mateřština je ovšem jenom jedna. Asistent Jiří Kalous občas musí Jandače šťouchnutím lokte upozornit na to, že možná rusky pronesl k hráčům nesmysl.
„Ani bych se nedivil, kdyby se po takovém vystoupení kluci v šatně nebavili. Ale když obecně Rusové poznají, že jste cizinec, jsou ochotní a nápomocní. V Česku je to v tomhle směru horší.“
Ve vítězné vlně bude chtít Magnitogorsk pokračovat i po reprezentační pauze. Zápas 12. listopadu proti Spartaku Moskva navíc bude pro Jandače speciální, jelikož v ten den oslaví padesátiny. „Ve většině případů bohužel tým na moje narozeniny prohrál. Ale myslím, že letos to bude lepší,“ vyhlíží pokračování dlouhé sezony.
