I když ho všechny kluby při loňském draftu nechaly ležet ladem, stejně si od San Jose Sharks vysloužil nováčkovský kontrakt a teď se bije na jejich farmě. A to tak solidně, že je v procentuální úspěšnosti pátým nejlepším brankářem AHL a až za ním jsou ve statistikách Pavel Francouz, Dan Vladař či Vít Vaněček, sledovanější čeští gólmani.
Po Kořenářově finské showCo se tehdy psalo |
„Ale kluci zase mají víc odchytaných zápasů, takže na to nemůžu koukat, že jsem česká jednička. Přesto přiznám, že jsem nečekal, že se mi bude takhle dařit.“
Vypráví, že ač je jejich tým jedním z nejmladších v celé lize, drží si stabilní formu. Nemá takové herní výpadky, jak bývá u farem obvyklé, že se občas ptáte, jestli je to skutečně stejný soupeř, proti kterému jste hráli minulý týden. „Hrajeme špatně jednu třetinu, pak se všichni seberou a zase je to normální.“
I proto je San Jose Barracuda zatím nejúspěšnějším celkem AHL. Jak už napovídá název, tahle farma není svému áčku vzdálená stovky mil. Naopak domácí zápasy hraje rovněž v „Žraločí nádrži“ jako Sharks, trénuje i ve stejném areálu a oba týmy mají kabiny jen deset metrů od sebe. I proto Kořenář zblízka vidí lesk a bídu NHL a AHL. „Je to udělané tak, že každý musí makat, aby šel nahoru. Ten rozdíl je neskutečný a NHL je jiný svět.“
Diametrálně odlišná je gáže, třeba Kořenář bere na farmě 60 tisíc dolarů, zatímco v NHL by to bylo dvanáctkrát víc. Odlišný je servis pro hráče i systém soutěže. Aby se co nejvíce seškrtaly náklady, hraje například San Jose hned dvanáctkrát se Stocktonem, kam je to hodina a půl autobusem, a s většinou týmů z východního pobřeží se nepotká.
A jelikož prim hrají ve městě Sharks, zeje aréna při hokejových zápasech farmy „prázdnotou“.
Josef Kořenář ještě v dresu Jihlavy.
„Chodí dva až tři tisíce, což se v té velké hale ztratí. Ale zase na nás není tlak. Je mi 20, hraju AHL a ještě jsem nezažil zápas, abych měl nervy. Lukáš Radil ze srandy říkal, že je to vlastně nejlepší juniorská liga na světě. A mně se fakt chytá víc v pohodě než loni v první lize či extralize. Nevím, čím to.“
Zatím to působí jako dokonalá štace. Tým, který šlape. Sídlo v Kalifornii. K tomu stejná adresa jako Sharks, takže jste pořád na očích vedení. „Pro trenéry zeshora je jednodušší někoho povolat, než když je to přes půl Ameriky. Mohou hráče častěji měnit a teď, když se Sharks nedařilo na tripu, nám trenér říkal, že už volali a že je dobrá šance se tam na chvíli podívat,“ popisuje.
I proto nedávno přišel o svého týmového parťáka Lukáše Radila, který se dočkal šance. Zahrál si i dlouho vysedávající Radim Šimek, jenž pro změnu bydlí kousek od Kořenáře a přítelkyně obou se často navštěvují. Že by však „povolávák“ dostal i sám Kořenář? „Ne, nemám iluze, že bych měl být povolaný nahoru.“
U gólmanů bývá cesta do NHL poněkud trnitější a delší. V klubech jsou jen dvě místa, navíc je tu pevná hierarchie, kterou by narušila jen zranění. Však i Kořenář, který se na farmě pravidelně střídá s Antoinem Bibeauem, se v organizaci Sharks považuje za číslo 4. „Než jsem sem šel, všichni mi říkali, že jsem na tu ligu moc mladý. Taky si to myslím a vím, že gólman si musí na pořádnou šanci počkat do 23, 24 roků. Nikdo nechytá v NHL tak brzy, kdyby ano, musel by to být nový Dominik Hašek.“
Jsou to rozumná slova a potvrzují, že Kořenářova kariéra stojí na postupných krocích. V osmnácti okusil americkou juniorskou ligu USHL, kde vyzrál hokejově i lidsky. Když pak přišel kontrakt od Sharks, domluvil se v zámoří, že se vrátí domů, aby chytal v seniorské soutěži.
Nejdřív nastupoval v první lize za Benátky, kde na něj šlo i 60 střel za zápas, později mu dala šanci trápící se Jihlava. Zápasy pravidelně na dálku konzultoval s trenérem brankářů San Jose, od něhož rovněž věděl, že v této sezoně už ho chtějí v Americe. Zprvu myslel, že ho pošle až na „druhou“ farmu do ECHL, nakonec je to o level výš.
Kdy přijde ten finální krok?
